1V příčině toho, o čem jste mi psali, jest dobře člověku, aby ženy se nedotýkal.
2Ale pro uvarování se smilství každý měj manželku svou a každá muže svého.
3Muž čiň manželce, čím jest jí povinen, a podobně i manželka muži (svému).
4Manželka nemá moci nad svým tělem, nýbrž muž (její), podobně ani muž nemá moci nad tělem svým, nýbrž manželka (jeho).
5Nezkracujte se vespolek (v té věci), leč za vzájemného svolení na čas, tak abyste se uprázdnili k modlitbě a byli opět spolu, by vás nepokoušel satan pro vaší nezdrželivost.
6To však pravím jako povolení a ne jako rozkaz.
7Neboť přeji si, aby všichni lidé byli jako jsem já; ale každý má od Boha dar vlastní, jeden tak, druhý onak.
8Pravím však těm, kteří nejsou v manželství, zvláště vdovám: Dobře jest jim, zůstanou-li (tak) jako já.
9Jestliže však nemají zdrželivosti, vstuptež v manželství; neboť lépe jest v manželství vstoupiti, nežli hořeti.
10Těm však, kteří jsou v manželství přikazuji, nikoliv já, nýbrž Pán, aby manželka od muže neodcházela.
11Odejde-li však, zůstaň nevdaná, aneb se smiř s mužem svým; a muž nepropouštěj manželky své.
12Ostatním pak pravím já, nikoli Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící a ta svoluje bydliti s ním, nepropouštěj jí.
13A má-li která žena věřící muže nevěřícího, a ten svoluje bydliti s ní, nepropouštěj muže;
14neboť muž nevěřící posvěcen jest skrze ženu věřící, a žena nevěřící jest posvěcena skrze muže věřícího, sice jinak dítky vaše by byly nečisty; ale jsou čisty.
15Jestli však nevěřící se odlučuje, ať se odloučí; není zajisté podroben bratr ani sestra v okolnostech takových, nýbrž ku pokoji povolal nás Bůh.
16Neboť odkud víš ženo, spasíš-li muže? Aneb odkud víš muži, spasíš-li ženu?
17Jenom každý žij tak, jak každému udělil Pán, každý tak, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích.
18Byl povolán někdo již obřezaný? Nedávej si předkožky. V neobřízce jest někdo povolán? Neobřezej se.
19Obřízka není ničím, a neobřízka není ničím, nýbrž zachováváni přikázáni Božích.
20Každý zůstávej v tom povolání, ve kterém byl povolán.
21Byl jsi povolán jako otrok? Nedbej toho, nýbrž spíše užij (toho), i když můžeš nabýti svobody;
22Neboť otrok povolaný v Pánu je osvobozencem Páně, podobně povolaný svobodník je služebníkem Kristovým.
23Za cenu velikou jste koupeni; nebuďte otroky lidí.
24Bratři, každý zůstávej u Boha v tom, v čem byl povolán.
25V příčině panen však nemám příkazu Páně, ale radu dávám jako takový, jenž jsem došel milosrdenství od Pána, abych byl spolehlivým (rádcem).
26Myslím tedy, že jest to dobré pro přítomnou potřebu, ano, že jest dobré člověku tak býti.
27Jsi vázán k manželce? Nehledej rozvazu. Prost jsi manželky? Nehledej manželky.
28Oženíš-li se však, nezhřešíš, a vdá-li se panna, nezhřeší; avšak útrapy tělesné budou míti lidé takoví; já pak vás šetřím.
29Pravím však toto: Bratři, čas je krátký; zbývá, aby také ti, kteří mají manželky, byli tak, jakoby jich neměli,
30a ti, kteří pláčí, jakoby neplakali, a kteří se radují, jakoby se neradovali, a kteří kupují, jakoby v držení nebyli,
31a kteří užívají toho světa, jakoby neužívali; neboť tvářnost toho světa pomíjí.
32Přeji si však, abyste byli bez starosti. Kdo není ženat, stará se o věci Páně, kterak by se zalíbil Pánu.
33Kdo však se oženil, stará se o věci světské, kterak by se zalíbil ženě, a jest rozdělen.
34A žena nevdaná, totiž panna, myslí na věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem; provdaná však myslí na věci světské, kterak by se zalíbila muži.
35To pak pravím k vašemu prospěchu nikoliv abych na vás vrhl osidlo, nýbrž abyste počestně a vytrvale sloužili Pánu bez roztržitosti.
36Domnívá-li se však někdo, že by měl hanbu pro svou pannu, je-li přestárlá, a musí-li tak býti, učiň, co chce; nehřeší, nechť se vezmou.
37Ale kdo stojí ve svém srdci pevně, nepodléhaje nutnosti, nýbrž maje v moci vůli svou, a to usoudil ve svém srdci, že zachová pannu svou, dobře činí.
38Atak činí dobře i ten, kdo provdává pannu svou; ale kdo neprovdává ji, činí lépe.
39Manželka jest vázána (zákonem manželským), pokud jest živ muž její; zemře li muž její, jest svobodna provdati se, za koho chce, jenom v Pánu.
40Ale blahoslavenějši bude, zůstane-li tak, podle mé rady; myslím však, že i já mám Ducha Božího.