1Usilujte o lásku, horlete o dary duchovní, zvláště však o to, abyste prorokovali.
2Neboť kdo mluví jazykem (cizím), nemluví lidem, nýbrž Bohu; nikdo totiž mu nerozumí. Ale duchem mluví tajemství.
3Kdo však prorokuje, mluví lidem ke vzdělání a k povzbuzení a k útěše.
4Kdo mluví jazykem (cizím), vzdělává sebe, ale kdo prorokuje, vzdělává církev.
5Přál bych si ovšem, abyste všichni mluvili jazyky, ale raději, abyste prorokovali; neboť větší jest, kdo prorokuje, nežli ten, kdo mluví jazyky, leč by také vykládal, aby církev vzala vzdělání.
6Nuže tedy, bratři, přišel-li bych k vám mluvě jazyky, co vám prospěji, nebudu-li vám mluviti na základě zjevení neb poznání aneb proroctvím neb poučováním?
7Jestliže věci bezdušné, buďsi flétna aneb citera, vydávajíce zvuky, nečiní rozdílu v tónech, kterak přece porozumí se tomu, co se píská aneb na citeru hraje?
8A kdo bude se strojiti k boji, vydá-li polnice zvuk neurčitý?
9Tak jest to i s vámi, nevydáte-li jazykem řeči srozumitelné, kterak se pozná to, co se mluví? Budete zajisté mluviti jen do vzduchu.
10Tolik věru jest druhů jazyků na světě, a žádný (z nich) není o sobě nesrozumitelný.
11Neznám-li tedy významu řeči, budu cizincem tomu, kdo mluví, a ten, kdo mluví, bude cizincem pro mne.
12Tak tedy i vy, poněvadž horlíte o dary duchovní, snažte se o to, abyste oplývali ku vzdělání církve.
13Proto kdo mluví (cizím) jazykem, modli se, aby také mohl vykládati.
14Neboť modlím-li se jazykem (cizím), duch můj se modlí, můj rozum však jest bez užitku.
15Co z toho? Budu se modliti duchem, budu však modliti se i rozumem; budu zpívati (žalmy) duchem, budu však zpívati též rozumem.
16Neboť velebíš-li duchem, kterak ke tvému dikůčinění řekne „amen“ ten, jenž zaujímá místo nevědomého? Vždyť neví, co pravíš.
17Ty ovšem děkuješ pěkně, ale druhý se nevzdělává.
18Děkuji Bohu, mluvím jazyky více, nežli vy všichni,
19avšak ve shromáždění (církevní obce) chci raději pět slov promluviti svým rozumem, abych poučil také jiné, nežli deset tisíc slov v jazyce (cizím).
20Bratři, nebuďte dětmi co do soudnosti, nýbrž co do špatnosti buďte dítkami, co do soudnosti buďte dokonalí.
21V zákoně jest psáno: „Jinými jazyky a jinými rty budu mluviti lidu tomuto, a ani tak neposlechnou, praví Hospodin.“
22Jazykové jsou tedy na znamení nikoliv pro věřící, nýbrž pro nevěřící, prorokování však nikoli pro nevěřící, nýbrž pro věřící.
23Jestliže by tedy se sešla celá církev na jedno místo, a všichni by mluvili jazyky, a jestliže by tam vešli (lidé) nevědomí neb nevěřící, neřeknou-li, že blázníte?
24Kdyby však všichni prorokovali a vešel by tam někdo nevěřící neb nevědomý, bude ode všech usvědčován, ode všech posuzován,
25tajnosti srdce jeho přijdou (mu) na jevo, a tak on, padna na tvář, bude se klaněti Bohu, vyznávaje, že vskutku Bůh jest ve vás.
26Co je tedy činiti, bratři? Když se sejdete, jeden z vás má žalm, jiný poučení, jiný zjevení, jiný dar jazyků, jiný dar vykládání; všecko děj se ke vzdělání.
27Mluví-li kdo jazykem (cizím), mluvtež dva neb nanejvýš tři, a to jeden po druhém a jeden vykládej.
28Nebylo-li by vykladače, mlč ve shomáždění, ale mluv sám sobě a Bohu.
29Proroci mluvte dva neb tři, a ostatní posuzujte;
30dostane-li se však zjevení někomu jinému, když sedí, první ať mlčí.
31Neboť můžete jeden po druhém všichni prorokovati, aby se všichni učili a všichni se vzdělávali,
32a duchové proročtí podřizují se prorokům;
33neboť Bůh není Bohem rozbroje, nýbrž pokoje. Jako ve všech obcích věřících (křesťanů)
34ženy ve vašich shromážděních mlčte, neboť nedopouští se jim mluviti, nýbrž podřizovati se (mají), jakož i zákon praví.
35Chtějí-li však něčemu se naučiti, ať se zeptají doma svých mužů; neboť potupno jest pro ženu mluviti ve shromáždění.
36Či snad od vás vyšlo slovo Boží, aneb-li k vám toliko přišlo?
37Zdá-li se někomu, že jest prorokem neb duchovní dary má, poznej, že příkazem Páně jest to, co vám píši,
38pakli toho někdo neuznává, nebude uznán.
39Nuže, bratři, snažte se o to, abyste prorokovali, a mluviti jazyky nebraňte.
40Všecko však děj se slušně a podle řádu.