1Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.
2Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.
3Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.
4Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.
6Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
7ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus.
8Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
9Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.
10Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.
11Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.
12A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
13Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
14Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
15a mluvit o něm - k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: "Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!"
16Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: "Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?"
17Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? jistě slyšeli.
19Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: "Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!"
20A Izajášovými ústy říká Bůh: "Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali."
21O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.