1(Asafova píseň) Jak je Bůh dobrý k Izraelcům, kteří si zachovali čisté srdce!
2Málem jsem už mezi ně nepatřil, málem jsem uhnul z Boží cesty:
3Závidět začínal jsem darebákům a podvodníkům jejich snadný život.
4Žijí si, jak by nebylo smrti, zdá se, že nikdy nezeslábnou.
5Práce jim nevoní, neunaví se, trestu se dovedou vyhnout.
6Klenotem pro ně je pýcha, násilí ozdobným rouchem.
7Musejí mít, co lahodí oku, opatří si, nač mají chuť.
8Jsou samý výsměch a kluzké vtipy, svou pýchou druhé urážejí.
9Dokonce o nebi troufale mluví, a všecko na zemi pomlouvají.
10Lidem se ty jejich drzosti líbí, jak vodu lokají všecku tu špínu.
11Říkají: „Bůh to nemůže vidět, je vzdálený, neví, co se tu děje!“
12Zdá se, že bezbožní nepohnou prstem, mají se dobře a jen hromadí jmění.
13Tak tedy zbytečně chovám se čestně, snažím si uchovat své ruce čisté?
14Den po dni přichází jen samá bolest, od rána bojím se, co mě zas čeká.
15Kdybych tak opravdu myslel a mluvil, pak bych už nepatřil k Božímu lidu.
16Přemýšlím, chtěl bych se v tom ve všem vyznat, vzdal jsem to, nemá to smysl.
17Pak jsem šel do chrámu a pochopil jsem, co tyhle chytráky nakonec čeká:
18Na kluzké cesty se dali a tys je tam nechal, Bože, pak ze srázu dolů je srazíš.
19Okamžik smrti je zastihne náhle, poznají s hrůzou, že všemu je konec.
20Všecko, co žili, byl pouhý sen, zdání, tím jejich přeludem, pohrdneš, Bože
21Když jsem jim záviděl, počítal křivdy, srovnával majetek, srovnával úspěch,
22byl jsem jen hlupák, co nechápe Boha, splašené dobytče, které se vzpírá.
23Já přece ti patřím a chci zůstat s tebou, protože pevně držíš mou ruku.
24Jak sám chceš, vedeš mne, rady mi dáváš, dovedeš k cíli, přijmeš do mě k sobě.
25Bez tebe, Bože, je nebe prázdné, bez tebe mě k zemi nic nepoutá.
26Mé tělo chřadne a slábne mé srdce, Bůh však je navěky mou pevnou skálou, má pro mne místo na věčnosti.
27Kdo žijí po svém a kdo se ti vzdálí, ty nakonec umlčíš a zahynou navždy.
28Mně však je nejlépe v blízkosti Boží, v Pánu mám naději, bezpečnou skrýši. O něm vám zpívám a o jeho činech!