1(Píseň pro Azafa) Bůh sám, Bůh Hospodin mluví a volá celou zemi od slunce východu až na západ.
2Z Jeruzaléma, krásného města, tam odtud volá Bůh,
3přichází k nám a teď bude mluvit. Kam vstoupí, tam plane oheň, kam pohlédne, tam vane vichřice.
4Za svědky svolává nebe i zemi, začíná soud se svým vlastním lidem.
5“Sem pojďte všichni, kdo jste podepsali obětní krví svou věrnost mé Smlouvě!“
6Vesmír je svědkem Božích řádů, proč by Bůh nemohl soudit svůj lid?
7Ať slyší Izrael: „Svědčím proti tobě, je jeden Bůh — a to jsem já, Hospodin.
8Nechci se s tebou přít o každou oběť, dým z tvého oltáře valí se stále.
9Nechci tvůj dobytek, netoužím po tvém masu.
10Což nepatří mi v lese všecka zvěř i stáda rozsetá pro horských loukách?
11Znám všecky ptáky, co na polích žijí, to vše patří mně — co ty mně chceš dát?
12Kdybych měl hlad, tak nepřijdu k tobě, mně patří přece ten široký svět.
13Nejídám maso, nemám radost z krve, tvé oběti nechci, mám jich už dost.
14Co chci, je oběť tvých upřímných díků, splnění slibů, které dal jsi Pánu.
15To přineseš teprv, až zakusíš bolest, já přijdu ti na pomoc — pak podějkuješ.
16Kdo ze své vůle se ohání Bohem, zpaměti zná Smlouvu, neplní ji,
17tomu dnes říkám: Poslechnout nechceš, slovům mým dávno ses zpronevěřil.
18Když někdo krade, hned k němu se přidáš, kdo žije nemravně, ten je tvůj vzor.
19Zlo hájíš mnohými vzletnými slovy, jazyk tvůj je jenom úskok a lež.
20Jen sedneš, pomlouváš lidem své blízké, hanbu své rodiny probíráš rád.
21Dlouho to děláš — já k tomu jsem mlčel, zmýlil ses ve mně, dne volám tě na soud.
22Odhodit Boží řád je přece stejné, jak dráždit lva. Kde se teď schováš?
23Jen toho mám v lásce, kdo věrně kráčí, cestou mou, za všecko vzdává mně díky. Jedině ten bude zachráněn navždy.“