Psalms 50
1 (Píseň pro Azafa) Bůh sám, Bůh Hospodin mluví a volá celou zemi od slunce východu až na západ.
2 Z Jeruzaléma, krásného města, tam odtud volá Bůh,
3 přichází k nám a teď bude mluvit. Kam vstoupí, tam plane oheň, kam pohlédne, tam vane vichřice.
4 Za svědky svolává nebe i zemi, začíná soud se svým vlastním lidem.
5 “Sem pojďte všichni, kdo jste podepsali obětní krví svou věrnost mé Smlouvě!“
6 Vesmír je svědkem Božích řádů, proč by Bůh nemohl soudit svůj lid?
7 Ať slyší Izrael: „Svědčím proti tobě, je jeden Bůh — a to jsem já, Hospodin.
8 Nechci se s tebou přít o každou oběť, dým z tvého oltáře valí se stále.
9 Nechci tvůj dobytek, netoužím po tvém masu.
10 Což nepatří mi v lese všecka zvěř i stáda rozsetá pro horských loukách?
11 Znám všecky ptáky, co na polích žijí, to vše patří mně — co ty mně chceš dát?
12 Kdybych měl hlad, tak nepřijdu k tobě, mně patří přece ten široký svět.
13 Nejídám maso, nemám radost z krve, tvé oběti nechci, mám jich už dost.
14 Co chci, je oběť tvých upřímných díků, splnění slibů, které dal jsi Pánu.
15 To přineseš teprv, až zakusíš bolest, já přijdu ti na pomoc — pak podějkuješ.
16 Kdo ze své vůle se ohání Bohem, zpaměti zná Smlouvu, neplní ji,
17 tomu dnes říkám: Poslechnout nechceš, slovům mým dávno ses zpronevěřil.
18 Když někdo krade, hned k němu se přidáš, kdo žije nemravně, ten je tvůj vzor.
19 Zlo hájíš mnohými vzletnými slovy, jazyk tvůj je jenom úskok a lež.
20 Jen sedneš, pomlouváš lidem své blízké, hanbu své rodiny probíráš rád.
21 Dlouho to děláš — já k tomu jsem mlčel, zmýlil ses ve mně, dne volám tě na soud.
22 Odhodit Boží řád je přece stejné, jak dráždit lva. Kde se teď schováš?
23 Jen toho mám v lásce, kdo věrně kráčí, cestou mou, za všecko vzdává mně díky. Jedině ten bude zachráněn navždy.“