Psalms 49
1 (Píseň pro vedoucího zpěvu Kórachovců)
2 Slyšte to, všichni vy lidé, kdo kolem bydlíte po celém světě,
3 vy chudí prostého rodu, vy také, dědici velikých jmění.
4 Vyložím vám, co je moudré, srdce mé přináší skutečnou pravdu.
5 Naladím kytaru, zpívám písně, jež učí vás základy věcí.
6 Proč bych se obával zloby, která tu na světě ze všech stran číhá?
7 Jistotu falešnou hledá, kdo ve svém majetku naději vidí.
8 Vykoupit z otroctví bratra neumíš — sám sebe Bohu jak splatíš?
9 Života cena je velká, nedoufej, že jsi už našetřil dosti,
10 podplatit smrti moc nelze, život si nekoupíš navěky, navždy.
11 Umírá moudrý i hlupák, jmění své zanechá na zemi jiným.
12 Chtějí si zachovat věčnost v rodině, ve jménech ulic i domů.
13 Dnes velmi vážený člověk nepřečká dlouho, jak živočich zajde.
14 Vše, co jsi našetřil, blázne, potomci pochválí, tím s tebou skončí.
15 Lidé jak bezhlavé stádo, pastýře sledují, svoji smrt jistou. Člověku přímému vzejde nad hrobem od Boha nádherné jitro
16 Vykup též duši mou, Pane, vysvoboď ze spárů hrobu a pekla!
17 Když druhý bohatne, nedbej, neboj se, když jeho dům rychle roste;
18 nevezme do hrobu zlato, slávu svou zanechá za sebou všecku.
19 Ačkoliv zaživa slýchal, jak si to zařídil moudře a dobře,
20 musel se odebrat do tmy, kde jeho předkové dávno už bydlí.
21 Vyslechni, člověče, pravdu: Když ve svém životě časném, moudrost a poznání o sobě nemáš, jak zvíře zahyneš, promarníš věčnost.