1(Píseň pro vedoucího zpěvu Kórachovců)
2Slyšte to, všichni vy lidé, kdo kolem bydlíte po celém světě,
3vy chudí prostého rodu, vy také, dědici velikých jmění.
4Vyložím vám, co je moudré, srdce mé přináší skutečnou pravdu.
5Naladím kytaru, zpívám písně, jež učí vás základy věcí.
6Proč bych se obával zloby, která tu na světě ze všech stran číhá?
7Jistotu falešnou hledá, kdo ve svém majetku naději vidí.
8Vykoupit z otroctví bratra neumíš — sám sebe Bohu jak splatíš?
9Života cena je velká, nedoufej, že jsi už našetřil dosti,
10podplatit smrti moc nelze, život si nekoupíš navěky, navždy.
11Umírá moudrý i hlupák, jmění své zanechá na zemi jiným.
12Chtějí si zachovat věčnost v rodině, ve jménech ulic i domů.
13Dnes velmi vážený člověk nepřečká dlouho, jak živočich zajde.
14Vše, co jsi našetřil, blázne, potomci pochválí, tím s tebou skončí.
15Lidé jak bezhlavé stádo, pastýře sledují, svoji smrt jistou. Člověku přímému vzejde nad hrobem od Boha nádherné jitro
16Vykup též duši mou, Pane, vysvoboď ze spárů hrobu a pekla!
17Když druhý bohatne, nedbej, neboj se, když jeho dům rychle roste;
18nevezme do hrobu zlato, slávu svou zanechá za sebou všecku.
19Ačkoliv zaživa slýchal, jak si to zařídil moudře a dobře,
20musel se odebrat do tmy, kde jeho předkové dávno už bydlí.
21Vyslechni, člověče, pravdu: Když ve svém životě časném, moudrost a poznání o sobě nemáš, jak zvíře zahyneš, promarníš věčnost.