1(Sborový zpěv všech Kórachovců)
2Veliký je Hospodin, chvalte ho všichni lidé! Jeruzalém sídlo je, Boží svatá hora.
3Ozdobou je krajiny, potěchou celé země Sion všecky svatyně mocně převyšuje.
4Žádné hradby, paláce, přesilu neodrazí, hradem naším je sám Bůh, na něj spoléháme.
5Králové se smluvili, dobývat město chtěli,
6když tam Boha poznali, na útěk se dali.
7Padl na ně velký strach, jak na ženu, když rodí, třásli se a kvíleli, svíjeli se v křeči.
8Od konce moří zjednali plavidla proti Králi, Bůh je větrem rozehnal, vůbec nepřistála.
9Viděli jsme očima, co dříve vyprávěli otcové o síle tvé, Bože, mocný králi, město své jsi ochránil, zástupy tě slaví.
10Víme, je to milost jen, zásluhy naše blednou, klečíme tu v chrámu tvém, ty na hradbách stojíš.
11Jménu tvému, Bože náš, vzdávati budem chválu, uslyší to do končin zemí všichni lidé, spravedlnost zjednává tvoje mocná ruka.
12Sión dnes se raduje, zpívají naše dcery právo že nám přináší tvůj soud věčný, pravý.
13Zkuste město obejít, spočítat jeho věže, hradby pevné, pevnosti jeho ohledejte.
14Projděte i paláce, prohlédněte je dobře, budete pak vyprávět příštím generacím:
15“Bůh je věčný, silný, odolat jemu nelze, Kéž nás vede životem až do smrti naší!“