1(Sbormistrovi Kórachovců, píseň pro tenor)
2K Bohu se utečem, je naše síla, v trápení pomoc, jež nezklame.
3Odložte strach, ať svět třeba se boří, hory se kácejí do hlubin.
4Moře ať bouří a vlnami hučí, horstva se třesou až v základech,
5však tichá řeka tvá zavlaží mírně, obtéká chrám, Boží obydlí.
6Tam není rozruch, on vše pevně drží, den za dnem od slunce východu.
7Národy hlučí a padají státy, zavelí Bůh - země hroutí se.
8Hospodin veliký jen s námi drží, Jákobův Pán je náš přepevný hrad.
9Pohleďte znovu na to dílo Boží, jak skvělé věci nám na zemi dal!
10Pokyne jen a hned utichnou boje, lámou se luky a oštěpů hrot, válečné vozy — ty na popel shoří.
11“Tak dost!“ jsi zavelel válečné hrůze, „uznejte všichni mne, Hospodina, prokažte úctu mně národy všecky!“
12Hospodin veliký, ten s námi drží, Jákobův Pán je náš přepevný hrad.