1(Píseň o lásce, zpívaná vybraným pěvcem při předávání svatebních lilií)
2Mé srdce překypuje dobrým slovem, o králi svém chci píseň zpívat, jako bych jazykem ji zapsal.
3Jsi krásný, krásnější než všichni lidé, tvá ústa hovoří o velké lásce, tvůj Bůh navěky s tebou bude.
4Ozdob se zbrojí, slavný bojovníku, chvála a úcta právem tobě patří.
5Sláva však bývá ke štěstí jen tehdy, když nese pravdu, tichost, spravedlnost; pak zmůžeš věci neuvěřitelné.
6Jak ostré šípy letí tvoje slova, nebude národ, který nepřemohou, svědomí nepřátel tvých těžce zraní.
7Syn Boží jsi, tvůj trůn je tedy věčný, tvá vláda vždy zůstane vládou práva.
8Miluješ právo, zpupnost nenávidíš; proto tě, Božský, ustanovil králem sám Bůh — a my se z toho radujeme.
9Tvé roucho voní všemi bylinami, tvůj palác vykládaný slonovinou zní hudbou jenom pro tvé potěšení.
10Princezny krásné patří k tvému dvoru, manželka tvá je ze všech nejkrásnější.
11Říkáš jí: Odlož svůj stesk po domově, jsi doma u mne, ne u svého otce.
12Král touží po tobě a po tvé kráse, on je tvůj pán, to jemu se teď pokloň.
13Podívej, z Týru princezna dar ti nese, bohaté národy teď stojí o tvou přízeň.
14Nevěsta krále je už ozdobena, protkané roucho má jen ryzím zlatem.
15Ten oděv září, jak ji vedou králi v průvodu družiček — a ženich vyhlíží ji.
16Průvod jde s jásotem a zvučným zpěvem, po schodech stoupá do paláce krále.
17Otce máš daleko, však budeš míti syny, budou to mocní vládcové mé země.
18Tvé jméno vždy se bude připomínat, po všecky generace, navěky a navždy a mnohé národy královně vzdají poctu.