1(Davidův žalm s doprovodem harfy)
2Když k tobě volám, slyš mne, prosím, Bože, jenž se mne zastáváš. Kdykoli jsem se octl v tísni, tys daroval mně zase svobodu. Dnes také, prosím, milostivě mou upřímnou modlitbu vyslýchej!
3Ach, lidé, proč mne pomlouváte, proč vymýšlíte samé marné lži? Co se vám líbí na těch řečech?
4Pochopte přece, Bůh má právo říci: Já svého Syna miluji, a jeho slyším — vy ho poslouchejte.
5Už utichněte, zanechejte vzpoury, začněte o všem vážně přemýšlet, zvlášť za noci, když rozhostí se ticho.
6Svou naději skládejte jenom v Bohu, a jemu dejte, co mu náleží.
7Budoucnost pěknou chceme přece každý; a ta je v tom, že milostivý Bůh se na nás dívá s láskou, odpuštěním.
8Když vím to, radost začne zpívat v srdci jak o veselých dožínkách, když vinobraní přijde čas.
9Spát pokojně zas mohu ve svém domě, bez nebezpečí - se mnou bydlí Bůh.