1(Davidova naléhavá prosba)
2Bože, nekárej mne ve svém hněvu a netrestej mne.
3Šípy tvého hněvu ve mně uvázly, a ruka tvá na mne dolehla.
4V mém těle není místečka, kterého by se nedotkl tvůj hněv. Jsem znepokojen až do morku kosti.
5Moje nepravosti jsou jako záplava nad hlavou mou, jako těžké břemeno, pod kterým padám.
6Bláznivě jsem si počínal rány duše mé teď hnisají a odpuzují.
7Jsem sehnutý a sklíčený, moje dny jsou plny smutku.
8Hanebnost má je jak vypálené znamení, nic ve mně není celistvého.
9Jsem vyčerpaný a zdrcený oje srdce křičí úzkostí.
10Pane, ty znáš každou moji touhu a slyšíš každý můj vzdech.
11Mé srdce je neklidné, opouští mě síla má, jas očí mých se ztrácí.
12Ti, kdo mě milovali, moji přátelé se štítí mých ran, i moje rodina stojí opodál.
13Ti, kdo mi usilují o život, nastražili léčky a snaží se mi ublížit. Šíří o mně hrozné pomluvy a lstivě vymýšlejí, jak mne zničit.
14Jsem však jako hluchý, který nic neslyší, a jako němý mlčím.
15Jsem jako hluchý člověk a jako němý, který se nebrání.
16Jen na tebe očekávám, Bože můj, ty se mne zastaneš.
17Říkám: Ať se nade mnou neradují. Kdybych klopýtnul, ať se nade mnou pyšně nevypínají.
1818 Můj pád je nedaleko, bolest mě stále provází.
19Vyznávám své nepravosti a pro hřích svůj se trápím.
20Zatímco moji nepřátelé si spokojeně žijí, sílí se a přibývá těch, kdo mne bez příčiny nenávidí.
21Zlým za dobré mi odplácejí, osočují mne, protože usiluji o to, co je dobré.
22Neopouštěj mne, Hospodine Bože můj, nevzdaluj se ode mne.
23Pospěš mi na pomoc, Bože má spáso.