1(Davidova píseň) Přemýšlím o tobě, můj Bože,
2na tebe upínám svou naději a vím, že nežiji jen ve snu, nevzbudím se za smíchu nepřátel.
3Ne, není snílkem ten, kdo pevně čeká na tebe, můj Pane. Však lidé, kteří dělají, co chtějí, ti probudí se jednou do prázdna.
4Chci rozumět tvým plánům, Hospodine a uč mne, prosím, jednat podle nich.
5Veď mne svou pravdou, dej mi pochopit ji! Jenom ty, Bože, ukážeš mi cíl, všecky své dny teď do tvé ruky vkládám.
6Tolikrát slitoval ses, jen si vzpomeň, Pane, od věků na věky jsi milosrdný Bůh.
7Mých hříchů mládí, prosím, nevzpomínej, pošetilostí mnoho, prosím, zapomeň. Měj na paměti jen svou trpělivost, dívej se na mne sklem své dobroty.
8Bůh dobrý je, ale i nesmlouvavý, nám ukazuje cestu z hříchu ven.
9Kdo před ním umlkne, dostane se mu práva, a pokorného vede cestou svou.
10Těm, kteří dodržují svatou smlouvu s Bohem a mají v úctě jeho příkazy, pomáhá Boží pravda laskavá.
11Tvé jméno, Pane můj, zní jako odpuštění, dej mi je, prosím, nepravost mou smaž.
12Ukaž mi člověka, který má úctu k tobě, Boží směr volí, jak mu poradíš.
13Bude se dobře mít a jeho majetek i víra stanou se jeho dětem dědictvím.
14Bůh není hádankou těm, kdo ho uctívají, ti netápou v zákonech Věčného.
15S pohledem k tobě upřeným jdu, Hospodine, cestami života a vím, že projdu vším.
16Hleď také na mne pro svou lásku, Pane, bez tebe zůstanu sám, ztrápený,
17strach roste v srdci mém, a cesta má se úží, vyveď mne, prosím, ze všech nesnází!
18Zlo na mne valí se, jsem slabý člověk, a moje hříchy dohánějí mne.
19Mí nepřátelé z toho mají radost, že klesám. Jak si rádi přisadí!
20Můj život zachovej a vysvoboď mne, Pane, ať není na posměch zlým moje naděje.
21Jsem očištěn, mé srdce střeží pravda, čekám jen na tebe a na tvé vedení.
22A celý Izrael, tvůj národ, Hospodine, v úzkostech svých na tebe spoléhá.