Psalms 25
1 (Davidova píseň) Přemýšlím o tobě, můj Bože,
2 na tebe upínám svou naději a vím, že nežiji jen ve snu, nevzbudím se za smíchu nepřátel.
3 Ne, není snílkem ten, kdo pevně čeká na tebe, můj Pane. Však lidé, kteří dělají, co chtějí, ti probudí se jednou do prázdna.
4 Chci rozumět tvým plánům, Hospodine a uč mne, prosím, jednat podle nich.
5 Veď mne svou pravdou, dej mi pochopit ji! Jenom ty, Bože, ukážeš mi cíl, všecky své dny teď do tvé ruky vkládám.
6 Tolikrát slitoval ses, jen si vzpomeň, Pane, od věků na věky jsi milosrdný Bůh.
7 Mých hříchů mládí, prosím, nevzpomínej, pošetilostí mnoho, prosím, zapomeň. Měj na paměti jen svou trpělivost, dívej se na mne sklem své dobroty.
8 Bůh dobrý je, ale i nesmlouvavý, nám ukazuje cestu z hříchu ven.
9 Kdo před ním umlkne, dostane se mu práva, a pokorného vede cestou svou.
10 Těm, kteří dodržují svatou smlouvu s Bohem a mají v úctě jeho příkazy, pomáhá Boží pravda laskavá.
11 Tvé jméno, Pane můj, zní jako odpuštění, dej mi je, prosím, nepravost mou smaž.
12 Ukaž mi člověka, který má úctu k tobě, Boží směr volí, jak mu poradíš.
13 Bude se dobře mít a jeho majetek i víra stanou se jeho dětem dědictvím.
14 Bůh není hádankou těm, kdo ho uctívají, ti netápou v zákonech Věčného.
15 S pohledem k tobě upřeným jdu, Hospodine, cestami života a vím, že projdu vším.
16 Hleď také na mne pro svou lásku, Pane, bez tebe zůstanu sám, ztrápený,
17 strach roste v srdci mém, a cesta má se úží, vyveď mne, prosím, ze všech nesnází!
18 Zlo na mne valí se, jsem slabý člověk, a moje hříchy dohánějí mne.
19 Mí nepřátelé z toho mají radost, že klesám. Jak si rádi přisadí!
20 Můj život zachovej a vysvoboď mne, Pane, ať není na posměch zlým moje naděje.
21 Jsem očištěn, mé srdce střeží pravda, čekám jen na tebe a na tvé vedení.
22 A celý Izrael, tvůj národ, Hospodine, v úzkostech svých na tebe spoléhá.