1(Davidova píseň ke sborovému zpěvu)
2Svou silou, Bože, potěšil jsi krále, má radost, že jsi ty ho zachránil.
3Dal jsi mu opět, po čem tolik toužil a jeho modlitby jsi vyslyšel.
4Žehnáš mu více nežli očekával z tvé ruky přijal zlatou korunu.
5Jen abys zachoval mu život, prosil, a tys mu slíbil: Věčně budeš žít.
6Je obdivován, uctíván, je krásný, to vše jsi daroval mu z milosti.
7Je na něm vidět, jak Bůh může žehnat a dávat veselost svou věčnou radostí.
8Ty, Bože, nadějí jsi jeho jistou, když v tebe doufá, nemusí se bát.
9Své nepřátele, Bože, zastav mocně, kdo nenávidí tě, tvé ruce neujdou.
10Ta vzpoura shoří v ohni Božích soudů, nezůstane z ní ani památka.
11Na zemi nebudou mít následníky, ti kdo se bouří, vymře jejich rod.
12Tvou proti sobě obrátili zlobu a jejich plány vyústily v nic,
13stali se terčem šípů tvého hněvu, tětiva tvého luku drnčí již.
14Ukaž nám znovu, Pane, svoji sílu, my chceme zpívat o tvém vítězství.