1(Davidova píseň pro osamělý zpěv za ranního svítání)
2Můj Bože, Bože můj, proč jsi mne opustil? Nechceš mne zachránit a neslyšíš můj hlas?
3Můj Bože, Bože můj, celý den volal jsem, v noci neumlkám, ale ty neslyšíš.
4Jsi svatý, velký Bůh, chválí tě Izrael,
5otce jsi slýchával, byl jejich nadějí.
6Když k tobě volali, ty jsi jim pomáhal, když v tebe doufali, ty jsi je nezklamal.
7Já červíček jsem jen, ne člověk důstojný, jen troska člověka, všemi odhozená.
8Jsem pro smích zástupům, má bída baví je, mě napodobují, posměšně volají:
9„Na Boha spoléhal, ať vysvobodí ho, má-li ho trochu rád, ať stojí při něm teď!“
10Ty jsi mně život dal, ty, Bože jediný, v mé matky náruči bezpečně uložil.
11Na tobě závisím od svého zrození a nikdy Bohem mým jsi býti nepřestal.
12Nenech mne tedy samotného nyní když utrpení jde a nemám pomocníka.
13Jak silní býkové se valí nepřátelé,
14jak lidožraví lvi se na mne sápají.
15Mé tělo roztéká se jako voda, mé srdce, nitro tají jak vosk v žáru, kosti se uvolňují jedna od druhé.
16Má síla vyprahla jak pohozený střep, jazyk mi hroznou žízní přilnul k patru, a brzy rozpadnu se v suchý, mrtvý prach.
17Jak smečka psů mne kati obklíčili, mé ruce, nohy moje hřeby probili.
18Bolí mě každičká kost v celém těle, jim je to podívaná, baví je můj žal.
19Dělí si na kusy mé svrchní roucho, kdo vezme košili, to rozhoduje los.
20Teď, Bože, zůstaň blízko po mém boku, mne posiluj a pomáhej to všecko snést.
21Můj život ochraň od těch, kdo mne mučí, ze smečky psů a ze lví tlamy vysvoboď,
22ať ostré býčí rohy neprobodnou mne.
23Pak budu o tom vyprávět svým bratřím, jak jsi mne vysvobodil, každý dozví se.
24Kdo máte Boha v úctě, teď ho chvalte, potomci Izraele s úctou vzdejte čest!
25On přece poníženým nepohrdl, neodvrátil se od něj v trápení, když k němu volal v nouzi, vyslyšel ho.
26Chválím tě za to, Bože, mezi lidmi, před tvými věrnými ti splním sliby své.
27Hladový u mne dosyta se nají, kdo mlčel, chválí Boha hlasitě, kdo hledá Boha, najde život věčný.
28Vzpomenou na Pána a přijdou k němu, celého světa lidé k němu vrátí se, národy všecky budou se mu klanět.
29Bůh pánem je a vladařem všech lidí,
30prostírá stůl a zve nás všecky k němu: slyšte to lidé bohatí a sytí, ale i vy, kdo umíráte hladem.
31Potomci vaši budou Bohu sloužit, patří mu totiž všecky generace.
32Dál a dál dětem vypravovat budou, že nad námi Bůh spravedlnost koná.