Psalms 22
1 (Davidova píseň pro osamělý zpěv za ranního svítání)
2 Můj Bože, Bože můj, proč jsi mne opustil? Nechceš mne zachránit a neslyšíš můj hlas?
3 Můj Bože, Bože můj, celý den volal jsem, v noci neumlkám, ale ty neslyšíš.
4 Jsi svatý, velký Bůh, chválí tě Izrael,
5 otce jsi slýchával, byl jejich nadějí.
6 Když k tobě volali, ty jsi jim pomáhal, když v tebe doufali, ty jsi je nezklamal.
7 Já červíček jsem jen, ne člověk důstojný, jen troska člověka, všemi odhozená.
8 Jsem pro smích zástupům, má bída baví je, mě napodobují, posměšně volají:
9 „Na Boha spoléhal, ať vysvobodí ho, má-li ho trochu rád, ať stojí při něm teď!“
10 Ty jsi mně život dal, ty, Bože jediný, v mé matky náruči bezpečně uložil.
11 Na tobě závisím od svého zrození a nikdy Bohem mým jsi býti nepřestal.
12 Nenech mne tedy samotného nyní když utrpení jde a nemám pomocníka.
13 Jak silní býkové se valí nepřátelé,
14 jak lidožraví lvi se na mne sápají.
15 Mé tělo roztéká se jako voda, mé srdce, nitro tají jak vosk v žáru, kosti se uvolňují jedna od druhé.
16 Má síla vyprahla jak pohozený střep, jazyk mi hroznou žízní přilnul k patru, a brzy rozpadnu se v suchý, mrtvý prach.
17 Jak smečka psů mne kati obklíčili, mé ruce, nohy moje hřeby probili.
18 Bolí mě každičká kost v celém těle, jim je to podívaná, baví je můj žal.
19 Dělí si na kusy mé svrchní roucho, kdo vezme košili, to rozhoduje los.
20 Teď, Bože, zůstaň blízko po mém boku, mne posiluj a pomáhej to všecko snést.
21 Můj život ochraň od těch, kdo mne mučí, ze smečky psů a ze lví tlamy vysvoboď,
22 ať ostré býčí rohy neprobodnou mne.
23 Pak budu o tom vyprávět svým bratřím, jak jsi mne vysvobodil, každý dozví se.
24 Kdo máte Boha v úctě, teď ho chvalte, potomci Izraele s úctou vzdejte čest!
25 On přece poníženým nepohrdl, neodvrátil se od něj v trápení, když k němu volal v nouzi, vyslyšel ho.
26 Chválím tě za to, Bože, mezi lidmi, před tvými věrnými ti splním sliby své.
27 Hladový u mne dosyta se nají, kdo mlčel, chválí Boha hlasitě, kdo hledá Boha, najde život věčný.
28 Vzpomenou na Pána a přijdou k němu, celého světa lidé k němu vrátí se, národy všecky budou se mu klanět.
29 Bůh pánem je a vladařem všech lidí,
30 prostírá stůl a zve nás všecky k němu: slyšte to lidé bohatí a sytí, ale i vy, kdo umíráte hladem.
31 Potomci vaši budou Bohu sloužit, patří mu totiž všecky generace.
32 Dál a dál dětem vypravovat budou, že nad námi Bůh spravedlnost koná.