1Proč ve světě je tolik nepokoje, proč lidé vymýšlejí tolik zla?
2Králové zemí scházejí se spolu, své smlouvy dohadují vládcové: vše bez Boha a proti jeho Králi.
3Prý Boha poslouchat je otročina, být věrný už se dávno nenosí.
4Pán ze svých nebes vidí vládce dole, jsou k smíchu mu ty vzpoury bezbožných.
5Jednou mu ovšem dojde trpělivost, a rozhněván k nim takto promluví:
6Já Izraeli dal jsem svého Krále, na Sijónu mně stavěl svatyni.
7Tam zaslíbil jsem poslat svého Syna, on můj je dědic jednorozený.
8To je ten pravý vládce nad národy a celá Zem je jeho dědictvím.
9Vše může rozbít jak bezcenné střepy, jak drtí hrnce z hlíny železo.
10Je ale ještě čas, vládcové pyšní, tak rozum do hrsti a učte se, vy, kdo jste prosluli svou moudrostí!
11S velikou úctou nyní naslouchejte Bohu, je hrozný, ale dnes přichází v míru.
12Na koho přestává se Pán můj hněvat? Na toho, kdo už zanechal své vzpoury a rozeznal, že Syn ho miluje. Na Boha spoléhá a je mu u něj dobře.