1Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jak jsi veliký! Oděl ses vznešeností a slávou,
2zahalil světlem jako rouchem. Jako zdobený strop jsi nad námi rozklenul nebesa.
3Nahoře, nad vodami ses usídlil, oblaka jsou tvými vozy, vznášíš se na křídlech větru.
4Užíváš větru jako poslů, blesky jsou tví služebníci.
5Založil jsi zemi na pevných základech, nemůže se nikdy zbortit.
6Propasti i hory jsi přikryl vodami.
7Na tvé slovo opadly vody, odchvátaly na tvůj příkaz.
8Když vystoupila horstva, voda klesala do míst, která jsi jim určil.
9Ohraničil jsi vodstvo, aby již nikdy znovu nezalilo zemi.
10Prameny sesíláš do údolí. Vinou se mezi horami
11a přinášejí vodu všem polním živočichům. I divocí osli se z ní napájejí.
12Poblíž vod, na stromech i ptáci hnízdí a prozpěvují.
13Z nebe svlažuješ hory, takže země je plná tvého požehnání.
14Dáváš růst, trávě pro dobytek, i rostlinám, aby se člověk uživil,
15a navíc i vínu, jež rozradostní srdce. Olej je mastí na vysušenou kůži, chléb dodá člověku sílu k životu.
16Vpíjejí vláhu libanónské cedry, které Hospodin vysadil.
17I tam hnízdí ptáci, a na cypřiších má své hnízdo čáp.
18Vysoké hory patří kozorožcům a ve skalách se ukrývají damani.
19Lunu jsi stvořil, aby vyměřila měsíce a slunce, aby vymezilo dny.
20Tmu jsi učinil a když se snese noc, probouzí se lesní zvěř.
21Hladová lvíčata se s řevem vydávají za kořistí, kterou se dožadují na Bohu.
22Když slunce vychází, vracejí se do svých doupat a uléhají.
23Tehdy člověk vychází za svou prací a setrvává při ní až do večera.
24Bože, co všechno jsi učinil! S jakou moudrostí jsi vše stvořil! Kolik živých tvorů je na zemi!
25A moře, veliké a nedozírné! Kolik je v něm živočichů, malých i velkých!
26Těch lodí, co na něm pluje! Je úchvatné hledět na hravé velryby, které jsi také stvořil!
27A všechno to spoléhá na tebe, že jim dáš pokrm v pravý čas.
28To, co jim dáš, jedí. Když otevřeš svou ruku, nasytí se dobrotami.
29Odvrátíš-li se však, je vše ztraceno. Odejmeš-li jim dech, umírají a v prach se navracejí.
30Sesíláš- li svého ducha, jsou stvořeni znova, a tak obnovuješ i tvář země.
31Sláva Hospodinova potrvá věčně! Hospodin se raduje ze svého díla.
32Pohlédne-li, otřásá se země, dotkne-li se hor, dýmá se z nich.
33Zpívat budu Hospodinu, dokud jsem živ. Do posledního dechu chci chválit Boha svého.
34Přemýšlení o něm mě naplňuje smírem. Hospodin je moje radost.
35Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž už tu nejsou svévolníci! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Oslavuj ho! Haleluja!