Psalms 104
1 Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jak jsi veliký! Oděl ses vznešeností a slávou,
2 zahalil světlem jako rouchem. Jako zdobený strop jsi nad námi rozklenul nebesa.
3 Nahoře, nad vodami ses usídlil, oblaka jsou tvými vozy, vznášíš se na křídlech větru.
4 Užíváš větru jako poslů, blesky jsou tví služebníci.
5 Založil jsi zemi na pevných základech, nemůže se nikdy zbortit.
6 Propasti i hory jsi přikryl vodami.
7 Na tvé slovo opadly vody, odchvátaly na tvůj příkaz.
8 Když vystoupila horstva, voda klesala do míst, která jsi jim určil.
9 Ohraničil jsi vodstvo, aby již nikdy znovu nezalilo zemi.
10 Prameny sesíláš do údolí. Vinou se mezi horami
11 a přinášejí vodu všem polním živočichům. I divocí osli se z ní napájejí.
12 Poblíž vod, na stromech i ptáci hnízdí a prozpěvují.
13 Z nebe svlažuješ hory, takže země je plná tvého požehnání.
14 Dáváš růst, trávě pro dobytek, i rostlinám, aby se člověk uživil,
15 a navíc i vínu, jež rozradostní srdce. Olej je mastí na vysušenou kůži, chléb dodá člověku sílu k životu.
16 Vpíjejí vláhu libanónské cedry, které Hospodin vysadil.
17 I tam hnízdí ptáci, a na cypřiších má své hnízdo čáp.
18 Vysoké hory patří kozorožcům a ve skalách se ukrývají damani.
19 Lunu jsi stvořil, aby vyměřila měsíce a slunce, aby vymezilo dny.
20 Tmu jsi učinil a když se snese noc, probouzí se lesní zvěř.
21 Hladová lvíčata se s řevem vydávají za kořistí, kterou se dožadují na Bohu.
22 Když slunce vychází, vracejí se do svých doupat a uléhají.
23 Tehdy člověk vychází za svou prací a setrvává při ní až do večera.
24 Bože, co všechno jsi učinil! S jakou moudrostí jsi vše stvořil! Kolik živých tvorů je na zemi!
25 A moře, veliké a nedozírné! Kolik je v něm živočichů, malých i velkých!
26 Těch lodí, co na něm pluje! Je úchvatné hledět na hravé velryby, které jsi také stvořil!
27 A všechno to spoléhá na tebe, že jim dáš pokrm v pravý čas.
28 To, co jim dáš, jedí. Když otevřeš svou ruku, nasytí se dobrotami.
29 Odvrátíš-li se však, je vše ztraceno. Odejmeš-li jim dech, umírají a v prach se navracejí.
30 Sesíláš- li svého ducha, jsou stvořeni znova, a tak obnovuješ i tvář země.
31 Sláva Hospodinova potrvá věčně! Hospodin se raduje ze svého díla.
32 Pohlédne-li, otřásá se země, dotkne-li se hor, dýmá se z nich.
33 Zpívat budu Hospodinu, dokud jsem živ. Do posledního dechu chci chválit Boha svého.
34 Přemýšlení o něm mě naplňuje smírem. Hospodin je moje radost.
35 Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž už tu nejsou svévolníci! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Oslavuj ho! Haleluja!