1(Modlitba hluboce sklíčeného člověka, který před Bohem vylévá své srdce.)
2Bože, slyš modlitbu mou, naslouchej mému lkání!
3Neodvracej se ode mne v den soužení mého, nakloň své ucho ke mně, pospěš, vyslyš mne.
4Mé dny mizejí jak dým, mé zdraví rychle ubývá.
5Jako podťatá bylina uvadá srdce mé. Ani chléb mi nechutná.
6Od samého pláče a naříkání jsem seschl na kost a kůži.
7Jsem jako zbloudilý pelikán na poušti a jako výr v rozvalinách.
8Ležím a nespím, osamělý jak jediný vrabec na střeše.
9Den co den mě moji nepřátelé tupí a proklínají mne.
10Popel mám za chléb, slzami hasím žízeň,
11protože ses na mne rozhněval; vyvýšil jsi mne a zase srazil.
12Moje dny rychle mizejí jako večerní stín, a jako posečená tráva uvadám.
13Ty, Hospodine, zůstáváš Králem na věky, všechna pokolení si tě budou připomínat.
14Vím, že přijdeš a slituješ se nad Jeruzalémem. Nyní nadešel čas prokázat mu milosrdenství, ted je ten čas.
15Vždyť tvůj lid miluje každý kámen v jeho zdech a je jim líto každé sutiny.
16Národy se budou bát jména Božího a králové země v úžasu pohledí na jeho slávu a moc,
17neboť Bůh znovu vybuduje Sijón a ukáže se ve své slávě.
18K modlitbám bezmocných se přizná a jejich modlitbami nepohrdne.
19Toto vše je zapsáno, aby budoucí generace, lidé, kteří se teprve narodí, mohli chválit Boha
20za to, že Bůh pohlédl na člověka ze své svatyně, shlédl z nebes na zem,
21aby vyslyšel nářek zajatců a vysvobodil k smrti odsouzené,
22aby jeho jméno bylo vzýváno na Sijónu a v Jeruzalémě šířili jeho slávu.
23Národy a králové se spojí, aby sloužili Bohu.
24Na cestě podlomil Bůh mou sílu a ukrátil mé dny.
25Volal jsem k němu: Neber mě odsud uprostřed života! y jsi věčně živý, po všechna pokolení.
26Byl jsi tu, dříve, než jsi stvořil nebe a zemi.
27Všechno pomine, jen ty zůstaneš. Všechno zvetší jako obnošené šaty, které je třeba vyměnit, ale i ty nové časem doslouží.
28Ty však zůstáváš tentýž a tvůj život nikdy nekončí.
29Rodiny tvých služebníků tu budou a jejich potomstvo bude pevně stát pod tvou ochranou.