11-4 Přestože Mojžíš byl zdaleka nejpokornějším člověkem na celé zemi, Mirjam s Áronem se ho znenadání jali kritizovat za to, že si vzal za manželku ženu z Etiopie. Začali prohlašovat: "Cožpak je Mojžíš jediný prorok? Nehovoří snad Hospodin také k nám?" Hospodin slyšel, co říkají, a přikázal Mojžíšovi, Áronovi a Mirjam, aby se všichni tři společně dostavili ke svatyni.
2***
3***
4***
55-6 Když se sešli, Hospodin sestoupil v podobě oblakového sloupu ke vchodu do svatyně a vyzval Árona a Mirjam, aby přistoupili blíže a pozorně vyslechli, co jim sdělí. "S proroky vašeho lidu vždy hovořím pouze ve viděních a prostřednictvím snů.
6***
77-8 Mojžíšovi jsem však s důvěrou svěřil zodpovědnost za celý Izrael, a proto s ním rozmlouvám tváří v tvář. Nechávám ho spatřit mou přítomnost a vše mu oznamuji přímo a nikoliv prostřednictvím tajemných obrazů. Jak se tedy opovažujete Mojžíše kritizovat?"
8***
99-12 Z Hospodinových slov bylo cítit rozhořčení, a když se oblakový sloup před svatyní vznesl, Mirjam od hlavy až k patě zbělela nákazou malomocenství. Sotva to Áron spatřil, zvolal k Mojžíšovi: "Ach, pane, nenech nás trpět za to, že jsme se tak nerozumně provinili. Nedopusť, aby Mirjam skončila zohavená jako polorozpadlé tělo dítěte, které se narodí mrtvé."
10***
11***
12***
13Mojžíš se tedy obrátil k Hospodinu a požádal ho, aby Mirjam uzdravil.
14Hospodin mu však odvětil: "Kdyby jí za to, co učinila, vlastní otec naplil do tváře, nesla by své ponížení celých sedm dní. Proto musí týden zůstat zavřená mimo tábor a teprve potom se smí vrátit zpět."
15Mirjam tedy strávila sedm dní o samotě mimo tábor a Izraelci se opět vydali na cestu, teprve až se vrátila zpět.
16Opustili své tábořiště v Chaserótu a usadili se na Páranské poušti.