Numbers 11
1 Izraelci si za nějaký čas začali otevřeně stěžovat na své těžkosti. Když Hospodin viděl, jak sami nad sebou bezdůvodně naříkají, rozhněval se a začal ničit ohněm některé okrajové části tábora.
2 Když Izraelci volali k Mojžíšovi o pomoc, požádal v modlitbě Hospodina o slitování a oheň uhasl.
3 Kvůli ohni, který na ně Hospodin seslal, pak Izraelci dali tomu místu jméno Tabéra (což znamená Spáleniště).
4 Netrvalo však dlouho a chtiví cizinci, kteří se přidali k Izraelcům po odchodu z Egypta, zatoužili po mase a začali s nářkem provokovat: "Kdybychom tak dostali alespoň kousek masa!
5 V Egyptě jsme mívali zadarmo hojnost ryb a k nim okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek.
6 Ale dnes už ani nevíme jak cokoliv z toho chutná. Vždyť stále musíme jíst jen manu!"
7 Mana byla drobná jako koriandrové semeno a vzhledem připomínala pryskyřici.
8 8-9 Snesla se vždy na tábor v noci spolu s rosou a lidé ji pak ráno chodili sbírat. Mleli z ní mouku nebo ji drtili v hmoždíři a jedli ji vařenou nebo v podobě upečených koláčů. Chutnala jako chléb s olivovým olejem.
9 ***
10 Když Mojžíš slyšel, jak si lidé jeden druhému stěžují a naříkají před svými stany, velmi ho to znepokojilo, protože viděl, že jednání Izraelců vzbudilo Hospodinovo rozhořčení.
11 Obrátil se tedy k němu a zvolal: "Proč mne vystavuješ takovému utrpení? Čím jsem tě tolik rozhněval, že musím nést tíhu zodpovědnosti za celý tento národ?
12 Jsou to snad moje děti? Cožpak jsem je přivedl na svět? Proč mi tedy říkáš, abych je nosil v náručí jako nemluvňata až do země, kterou jsi zaslíbil už jejich předkům?
13 Kde mám vzít tolik masa, aby bylo dost pro všechny? Vždyť stále jen hořekují a naléhají, abych jim dal najíst masa!
14 Nemohu sám nést celou tíhu tohoto národa. Je toho na mě moc.
15 Mám-li to i nadále takto snášet, potom se nade mnou slituj a raději mě na místě zabij, ať se již více netrápím."
16 Hospodin však Mojžíšovi odvětil: "Přiveď sedmdesát Izraelců, které ostatní respektují jako své vůdce, a postav se s nimi ke vchodu do svatyně.
17 Tam si s tebou promluvím a část Ducha, kterého jsem ti propůjčil, přenesu na ně. Oni ti pak pomohou vést izraelský národ, abys všechnu zodpovědnost nemusel nést sám.
18 Ostatním Izraelcům pak vyřiď: Hospodin slyšel, jak s nářkem vzpomínáte na Egypt a dožadujete se masa. Proto se řádně připravte na zítřejší setkání s Hospodinem, kdy se najíte masa do sytosti.
19 Nebudete ho ale jíst jen jeden nebo dva dny a dokonce ani pět, deset či dvacet dní.
20 Budete se krmit masem celý jeden měsíc, až se vám dokonale zprotiví a bude vám z něho zle. To bude vaše odplata za to, že jste znevážili vlastního Boha a litovali jste svého odchodu z Egypta."
21 Mojžíš ale namítl: "Mám kolem sebe více než šest set tisíc mužů a ty říkáš, že jim dáš maso na celý měsíc!
22 Vždyť by nestačilo, ani kdyby se pro ně porazila všechna izraelská stáda nebo vylovily veškeré ryby z moře."
23 Hospodin však Mojžíše poučil: "Myslíš si snad, že pro mě je něco takového nemožné? Zanedlouho uvidíš, jestli ti říkám pravdu nebo ne."
24 Mojžíš tedy předstoupil před Izraelce a oznámil jim, co mu řekl Hospodin. Potom shromáždil sedmdesát mužů, které ostatní respektovali jako své vůdce, a postavil se s nimi ke vchodu do svatyně.
25 Vzápětí k Mojžíšovi sestoupil Hospodin v podobě oblaku a promluvil s ním. Předal část Mojžíšova Ducha shromážděným vůdcům, kteří ihned začali hovořit jako proroci. Později však již nikdy neprorokovali.
26 Dva ze sedmdesáti pozvaných vůdců jménem Eldad a Médad ale zůstali v táboře a nedostavili se ke svatyni. Přesto také jim Hospodin propůjčil svého Ducha a oni začali přímo v táboře hovořit jako proroci.
27 Vzápětí přiběhl za Mojžíšem nějaký mladík a oznámil mu, že Eldad a Médad prorokují.
28 Když to zaslechl Núnův syn Jozue, který už od svého mládí sloužil jako Mojžíšův pomocník, zvolal: "Musíme jim v tom zabránit, pane!"
29 Mojžíš ale odvětil: "Bojíš se snad, že by mi to mohlo uškodit? Já bych si naopak přál, aby Hospodin dal svého Ducha všem a všichni byli jako proroci."
30 Po těchto slovech se Mojžíš a sedmdesát izraelských vůdců vrátili do tábora.
31 Náhle Hospodin zvedl vítr a přivál od moře veliká hejna křepelek a nechal je padnout na zem. Bylo jich tolik, že v okolí celého tábora vytvořily metr vysokou vrstvu až do vzdálenosti jednoho dne chůze kterýmkoliv směrem.
32 Lidé se ihned dali do sbírání a sbírali celý den i noc a ještě i celý příští den. Nikdo nenasbíral méně než deset vrchovatých košů. Nasbírané křepelky si pak Izraelci rozložili okolo tábora.
33 Avšak dříve než by lidé vůbec mohli všechno maso sníst, rozhořčený Hospodin postihl celý tábor smrtelnou epidemií, která připravila mnoho Izraelců o život.
34 Toto místo dostalo název Kibrót-taava (v překladu Hroby nenasytnosti), neboť zde zahynuli všichni, kdo se nechali ovládnout žádostí po jiném jídle.
35 Z Kibrót-taavy se Izraelci vydali do Chaserótu, kde se utábořili.