1Jen pohleď, Ninive, tvá zkáza se již blíží. Dej střežit své hradby a hlídej cestu. Vzchop se a zmobilizuj celou svou armádu.
2Hospodin se rozhodl vrátit Izraeli jeho původní slávu a krásu, kterou pošlapali jeho nepřátelé.
3Tvoji protivníci, Ninive, mají rudé štíty i brnění. Kov jejich válečných vozů se blyští a koně se vzpínají, připraveni zaútočit.
4Už vidím, jak se vozy valí ulicemi a křižují náměstí. Jsou jako pochodně, jako zářící blesky.
5Vladař povolal své nejlepší bojovníky, ale i těm se podlamují kolena, když běží k hradbám, aby vztyčili obranné štíty.
6Útočníci otevřeli stavidla řeky a zaplavili město vodou.
7Je po boji. Královna a bohyně Ninive je v poutech vlečena do zajetí a její otrokyně naříkají a lomí rukama.
8Obyvatelé utíkají z města jako voda z rybníka a žádné rozkazy ani volání je nezastaví.
9Dobyvatelé se vrhli na stříbro a zlato a s jásáním plení hromady bohatství.
10Ninive je zničené a vydrancované. Všichni jeho obyvatelé jsou v šoku, jsou bledí a chvějí se hrůzou.
11Kam se podělo to město? Jeho obyvatelé se domnívali, že je bezpečné jako lví doupě, kde si i lvíčata mohou žít v pokoji, protože se tam nikdo neodváží.
12Byli jako dravci a plnili si své doupě kořistí. Zabíjeli a sytili se krví svých obětí.
13Sám všemocný Hospodin ale řekl: "Jsem tvůj nepřítel, Ninive. Tvou válečnou vozbu dám zničit ohněm a obyvatele nechám zahynou zbraněmi protivníků. Připravím tě o všechnu kořist a hlasy tvých poslů navěky utichnou."