Job 9
1 Jób odpověděl:
2 "Ano, tohle všechno vím. Ale copak může být v Božích očích nějaký člověk vskutku dobrý?
3 Když se s Bohem dostane do pře, dokáže odpovědět na jedinou z tisíce jeho otázek?
4 Bůh je tak mocný a moudrý, kdo se mu postaví na odpor?
5 Když se rozhněvá, hory se třesou a padají,
6 země se chvěje v základech.
7 Slunce nevyjde a hvězdy přestanou svítit na jeho rozkaz.
8 To on přece rozprostřel oblohu a vymezil břehy oceánům.
9 On to byl, kdo rozmístil hvězdy v souhvězdí Lva, Oriona i Kuřátek, sestavil i jižní zvířetník.
10 Jeho divy jsou neuvěřitelné a nespočetné.
11 Obchází kolem nás, neviditelný, nepostřehnutelný.
12 Když si usmyslí někoho zničit, kdo ho zastaví? Komu se musí zodpovídat?
13 Ne, Bůh si nedá rozmluvit svůj hněv. Lidská pýcha před ním padá do prachu.
14 Kdo jsem já, abych se přel s Všemohoucím, nebo se s ním dokonce hádal?
15 I kdybych byl bez poskvrny, nenašel bych slov, jen bych musel prosit o milost.
16 A i kdyby mi odpověděl, sotva bych dokázal uvěřit, že vyslyšel můj křik.
17 Vždyť mě ničí zaživa, bez příčiny mě stíhá rána za ranou.
18 Ani vydechnout mě nenechá, naplnil můj život hořkostí.
19 Všechnu sílu a spravedlnost si nechává pro sebe. Nemám zastání.
20 Ale co já? Jsem já spravedlivý? Uznávám to - nejsem. I kdybych byl jakkoli zbožný, Bůh mě stejně usvědčí.
21 Mohl bych být sebenevinnější - ale nestarám se o to, jakože moje svědomí je čisté, není mi to k ničemu.
22 Dobrák nebo darebák, Bůh zahubí oba.
23 A když pohroma dopadne na nevinného, ještě se mu vysměje.
24 Svět si rozdělili násilníci, soudci jsou ke zlu slepí. Kdo za to může, když ne on?
25 Mé dny uplynuly jako voda, nic dobrého z nich nezbylo.
26 Mé roky přeletěly jako vítr, jako orel, když se vrhá na kořist.
27 Kdybych si i přestal stěžovat a smířil se s osudem,
28 naložíš mi tím větší trápení, Bože, nic mi nepromineš.
29 K čemu se tedy namáhat?
30 I kdybych se umyl sněhem a ruce do běla vydrhl louhem,
31 stejně mě strčíš do bláta a zas budu před tebou jen špinavý tulák.
32 32-33 Ubránit se ti nelze, vždyť nejsi obyčejný smrtelník jako já. Kdybys byl, mohli bychom se střetnout v rozhovoru, předložit svůj spor nestrannému rozhodčímu. Ale takhle - kdo se mě zastane?
33 ***
34 Ach, ať už mě konečně přestane mučit, abych se nemusel pořád děsit, co ještě na mě vytasí!
35 Pak bych se před něj směle postavil a řekl mu, že jsem si to nezasloužil!