1Jób odpověděl:
2"Ano, tohle všechno vím. Ale copak může být v Božích očích nějaký člověk vskutku dobrý?
3Když se s Bohem dostane do pře, dokáže odpovědět na jedinou z tisíce jeho otázek?
4Bůh je tak mocný a moudrý, kdo se mu postaví na odpor?
5Když se rozhněvá, hory se třesou a padají,
6země se chvěje v základech.
7Slunce nevyjde a hvězdy přestanou svítit na jeho rozkaz.
8To on přece rozprostřel oblohu a vymezil břehy oceánům.
9On to byl, kdo rozmístil hvězdy v souhvězdí Lva, Oriona i Kuřátek, sestavil i jižní zvířetník.
10Jeho divy jsou neuvěřitelné a nespočetné.
11Obchází kolem nás, neviditelný, nepostřehnutelný.
12Když si usmyslí někoho zničit, kdo ho zastaví? Komu se musí zodpovídat?
13Ne, Bůh si nedá rozmluvit svůj hněv. Lidská pýcha před ním padá do prachu.
14Kdo jsem já, abych se přel s Všemohoucím, nebo se s ním dokonce hádal?
15I kdybych byl bez poskvrny, nenašel bych slov, jen bych musel prosit o milost.
16A i kdyby mi odpověděl, sotva bych dokázal uvěřit, že vyslyšel můj křik.
17Vždyť mě ničí zaživa, bez příčiny mě stíhá rána za ranou.
18Ani vydechnout mě nenechá, naplnil můj život hořkostí.
19Všechnu sílu a spravedlnost si nechává pro sebe. Nemám zastání.
20Ale co já? Jsem já spravedlivý? Uznávám to - nejsem. I kdybych byl jakkoli zbožný, Bůh mě stejně usvědčí.
21Mohl bych být sebenevinnější - ale nestarám se o to, jakože moje svědomí je čisté, není mi to k ničemu.
22Dobrák nebo darebák, Bůh zahubí oba.
23A když pohroma dopadne na nevinného, ještě se mu vysměje.
24Svět si rozdělili násilníci, soudci jsou ke zlu slepí. Kdo za to může, když ne on?
25Mé dny uplynuly jako voda, nic dobrého z nich nezbylo.
26Mé roky přeletěly jako vítr, jako orel, když se vrhá na kořist.
27Kdybych si i přestal stěžovat a smířil se s osudem,
28naložíš mi tím větší trápení, Bože, nic mi nepromineš.
29K čemu se tedy namáhat?
30I kdybych se umyl sněhem a ruce do běla vydrhl louhem,
31stejně mě strčíš do bláta a zas budu před tebou jen špinavý tulák.
3232-33 Ubránit se ti nelze, vždyť nejsi obyčejný smrtelník jako já. Kdybys byl, mohli bychom se střetnout v rozhovoru, předložit svůj spor nestrannému rozhodčímu. Ale takhle - kdo se mě zastane?
33***
34Ach, ať už mě konečně přestane mučit, abych se nemusel pořád děsit, co ještě na mě vytasí!
35Pak bych se před něj směle postavil a řekl mu, že jsem si to nezasloužil!