1Co se člověk na zemi nalopotí! Dře se jak otrok a nemá to konce.
2Jak se už těší na večer, na konec týdne a na odpočinek!
3Zrovna tak se mi vlečou ty poslední krušné měsíce, ty nekonečné noci.
4Když ulehnu, říkám si: "Kéž by už bylo ráno!" A pak se zas nemohu dočkat večera.
5Má kůže je plná červů a strupů, rozpraskaná až do masa.
6Tak se vleče den za dnem, beze smyslu a bez užitku.
7Život mi uplynul jak pára nad hrncem, co dobrého mě může čekat?
8Dnes jsem ještě tady, ale už brzo vám zmizím z očí navždy.
9Jako se rozplyne oblak, tak ani z mrtvého nic nezůstane,
10nevrátí se ke svým, už nikdy nevstoupí do dveří.
11Ach, nedokážu mlčet, musí to ven, všechna má úzkost a hořkost.
12Ó Bože, copak jsem netvor, že mě tak pronásleduješ?
1313-14 Ani ve spánku mi nedáš zapomenout na mou bídu, jen zamhouřím oko, děsíš mě sny a noční můrou.
14***
15Než takhle žít dál, to už je lepší se oběsit.
16K čemu je takový život? Pohrdám jím. Je to zbytečné. Proč mě nenecháš na pokoji?
17To ti stojím za to, abys mě takhle trápil?
18Musíš mě každý den znova mučit a zkoušet, co ještě vydržím?
19Nemůžeš mě nechat ani na chvilku vydechnout?
20Jestli jsem zhřešil, řekni mi to! Řekni, co zlého jsem udělal! Proč sis mě vzal tak na mušku, že se mi život stal nesnesitelný?
21Nemohl bys mi odpustit, aby všechno bylo jako dřív?
22Vždyť za chvíli ze mne nezbude než prach a popel, vzejde jitro a já tu nebudu."