Job 6
1 Na to odpověděl Jób:
2 "Kéž by někdo zvážil můj zármutek a moje neštěstí!
3 Jsou těžší než písek na všech pobřežích. Sotva už vím, co mluvím.
4 Střely Všemohoucího mě zasáhly, otrávený šíp probodl mé srdce, všechny Boží hrůzy se proti mně srotily.
5 5-7 Hýká snad divoký osel, dokud má dostatek trávy? Bučí býk, dokud má co žrát? Může si člověk pochutnat, když nemá sůl? Stačí si představit neosolený syrový bílek - všechna chuť mě přejde. To, čeho jsem se štítil, si nyní užívám.
6 ***
7 ***
8 8-9 Kéž by mi Bůh dopřál, po čem už dlouho toužím - rychlou smrt, která by mě vysvobodila z toho trápení!
9 ***
10 Měl bych při tom alespoň útěchu, že jsem se nikdy nevzepřel proti jeho svatému slovu.
11 Proč mě ještě neopustily mé síly? Jak dlouho to mám ještě vydržet?
12 Copak jsem kámen bez citu, mám snad tělo ze železa?
13 Copak mi nikdo nepomůže, nebo alespoň nepochopí?
14 Mluvíte se mnou tak nelítostně, jako byste se vůbec nebáli Boha.
15 15-18 Vždyť vy jste, bratři, jako ten potok, co jen kypí vodou, dokud tají sněhy, ale vytratí se, když uhodí vedra. Karavany u něj marně hledají osvěžení, nemají čím svlažit rty, hynou žízní.
16 ***
17 ***
18 ***
19 19-21 Karavany z Témy a Šeby ho toužebně vyhlížejí, místo osvěžení se však dožijí zklamání. Stejně jsem se zklamal i já ve vás - místo pomoci jste se s hrůzou odvrátili.
20 ***
21 ***
22 Proč? Chtěl jsem snad od vás něco? Prosil jsem vás o nějakou laskavost?
23 Žádal jsem vás snad o pomoc?
24 Poučte mne, ale tak, abych porozuměl - a zmlknu. Řekněte mi, co špatného jsem udělal?
25 25-26 To všechno, co mi tady říkáte, zní pravdivě, ale o co vám jde, když mi stále domlouváte? Zasloužím si snad odsouzení za svůj zoufalý výkřik?
26 ***
27 To by bylo stejně necitelné jako ublížit sirotku, jako prodat přítele.
28 Podívejte se na mě! Copak bych vám lhal do očí?
29 Přestaňte mě obviňovat, opravdu jsem nic zlého nespáchal. Nekřivděte mi!
30 Myslíte si, že neznám rozdíl mezi dobrem a zlem? Že bych se nepřiznal ke svým pokleskům?