Job 5
1 Volej si o pomoc, nikdo tě neslyší. Žádný z andělů se k tobě neobrátí.
2 Bezmocně hynou pošetilci, sami jsou obětí vlastního vzteku.
3 Odvrácení od Boha může přinést chvilkovou výhodu, ale na konci je zkáza.
4 Jejich děti tu zůstanou bez pomoci, bez ochrany.
5 5-6 Jejich úrodu sklidí cizinec, z jejich bohatství se nasytí kdekdo, jen ne oni. Bída bude údělem těch, kdo rozsévají semeno zla.
6 ***
7 Člověk je určen pro trápení tak samozřejmě, jako že plameny šlehají vzhůru.
8 Radím ti tedy: předstup před Boha a vyznej mu své hříchy.
9 Vždyť on je Bůh mocných a nepopsatelných zázraků a nesčíslných divů,
10 on dává zemi déšť a polím vláhu,
11 povyšuje ponížené a utěšuje soužené.
12 On kazí úklady zákeřníků,
13 spiklence chytá do jejich vlastních pastí, jejich záměry nevyjdou.
14 Za denního světla tápou jako slepci, v pravé poledne je obklopuje tma jak o půlnoci.
15 Bůh zachraňuje nešťastníka z ruky násilníků,
16 ubožákovi dává naději a pomlouvačům zavírá ústa.
17 Blažený je člověk, kterého Bůh trestá! Nepohrdej kázní Všemohoucího!
18 Ano, jeho ruka uhodí, ale také obváže a uzdraví.
19 Vysvobozuje znovu a znovu, nenechá tě padnout.
20 Zachová tvůj život v čas hladu, ukryje tě před válkou.
21 Pomluvy se tě nedotknou, zkázy se nemusíš bát.
22 Vysměješ se zhoubě i hladomoru, dravá zvěř se ti vyhne,
23 šelmy tě nechají na pokoji.
24 Ani o svůj dům si nemusíš dělat starosti, zatím co jsi pryč. Vše najdeš na svém místě.
25 Tvým synům se dobře povede, potomků budeš mít jak trávy.
26 Tvůj život bude dlouhý a plodný. Dozraješ jako klas na poli, než nadejde čas sklizně.
27 Přesvědčil jsem se, že to všechno je pravda. Dej na má slova, uvidíš sám!"