Job 4
1 Na to promluvil Elífaz Témanský:
2 "Dovolíš, abych k tomu taky něco řekl? Kdo k něčemu takovému může mlčet?
3 3-4 V minulosti jsi tolik zarmoucených lidí napomínal, aby důvěřovali Bohu, povzbuzoval jsi slabé a klesající a pozvedal ty, kdo byli na dně a zoufalí.
4 ***
5 Ale teď, když došlo na tebe, neseš to těžce a jsi zničený.
6 Neměl bys právě teď osvědčit svou důvěru v Boha? Věřit, že se postará o toho, kdo žije správně?
7 7-8 Uvaž přece: už jsi někdy viděl, že by trestal spravedlivého a nevinného? Zkušenost mne naučila, že kdo rozsévá zlo a trápení, ten ho taky sklidí.
8 ***
9 Zhyne v Božím hněvu, Boží dech ho odvane.
10 Může řvát jako mladý lev, stejně ho zhouba nemine.
11 Vyhladoví jako starý, bezzubý lev, jeho mláďata se rozprchnou.
12 12-13 Bylo mi to zjeveno v nočním vidění, jako by se ke mně kdosi přikradl a pošeptal mi to do ucha, když ostatní spali.
13 ***
14 Popadl mě strach, hrůza mě zachvátila,
15 jako by se přede mnou zjevil duch, tak se mi zježily vlasy.
16 Cítil jsem něčí přítomnost, ale nikoho jsem neviděl. Pak z toho strašidelného ticha ke mně promluvil hlas:
17 "Je snad člověk spravedlivější než Bůh? Čistší než sám Stvořitel?"
18 18-19 Jestliže Bůh nemůže spoléhat na své anděly (vždyť ani oni nejsou neomylní), což teprve na člověka, ten pozemský prach, kterého rozmáčkne stejně snadno jako mola!
19 ***
20 Ráno je plný života - a večer je mrtvý, dřív než se kdo nadál.
21 Zrovna jako sfoukneš svíčku, najednou je po něm, konec!