1Na to promluvil Elífaz Témanský:
2"Dovolíš, abych k tomu taky něco řekl? Kdo k něčemu takovému může mlčet?
33-4 V minulosti jsi tolik zarmoucených lidí napomínal, aby důvěřovali Bohu, povzbuzoval jsi slabé a klesající a pozvedal ty, kdo byli na dně a zoufalí.
4***
5Ale teď, když došlo na tebe, neseš to těžce a jsi zničený.
6Neměl bys právě teď osvědčit svou důvěru v Boha? Věřit, že se postará o toho, kdo žije správně?
77-8 Uvaž přece: už jsi někdy viděl, že by trestal spravedlivého a nevinného? Zkušenost mne naučila, že kdo rozsévá zlo a trápení, ten ho taky sklidí.
8***
9Zhyne v Božím hněvu, Boží dech ho odvane.
10Může řvát jako mladý lev, stejně ho zhouba nemine.
11Vyhladoví jako starý, bezzubý lev, jeho mláďata se rozprchnou.
1212-13 Bylo mi to zjeveno v nočním vidění, jako by se ke mně kdosi přikradl a pošeptal mi to do ucha, když ostatní spali.
13***
14Popadl mě strach, hrůza mě zachvátila,
15jako by se přede mnou zjevil duch, tak se mi zježily vlasy.
16Cítil jsem něčí přítomnost, ale nikoho jsem neviděl. Pak z toho strašidelného ticha ke mně promluvil hlas:
17"Je snad člověk spravedlivější než Bůh? Čistší než sám Stvořitel?"
1818-19 Jestliže Bůh nemůže spoléhat na své anděly (vždyť ani oni nejsou neomylní), což teprve na člověka, ten pozemský prach, kterého rozmáčkne stejně snadno jako mola!
19***
20Ráno je plný života - a večer je mrtvý, dřív než se kdo nadál.
21Zrovna jako sfoukneš svíčku, najednou je po něm, konec!