Job 29
1 1-3 Ach, kam se poděly ty dny, kdy mi bylo dobře, kdy Bůh byl se mnou a svítil mi na cestu v temnotách!
2 ***
3 ***
4 Byla to šťastná léta, Boží přízeň spočívala na mém domě,
5 Všemohoucí byl mým přítelem uprostřed mé rodiny,
6 stáda mi dávala potoky mléka a olivy moře oleje.
7 Ano, tenkrát jsem zasedal mezi nejváženějšími muži města,
8 mladíci mi uctivě uhýbali z cesty, ba i starci mi vzdávali úctu.
9 9-10 Velmožové umlkali, vévodové povstávali, když jsem se objevil.
10 ***
11 11-12 Každý mi uctivě naslouchal a všichni mě uznávali jako spravedlivého soudce, u kterého vdovy a sirotci vždycky našli zastání.
12 ***
13 Pomáhal jsem těm, kdo byli v koncích, a rozjasňoval tváře vdov. Jak mi byli všichni vděční!
14 Jednal jsem poctivě a spravedlivě, pravda a právo byly mým oděvem.
15 Mé oči sloužily slepým a mé nohy chromým.
16 O chudé jsem se staral jako otec a nedovolil jsem ukřivdit cizinci.
17 Zato bídákům jsem zvyrážel zuby a vyrval jim jejich kořist.
18 Říkával jsem si: 'Jistě se ve svém doupěti dožiju v klidu vysokého stáří.'
19 Na co jsem sáhl, všechno se mi dařilo. Rosa zavlažovala má pole celou noc,
20 každý den jsem sklízel pocty a uznání.
21 Mé rady byly vyhledávané a vysoce ceněné, mé slovo rozhodující.
22 Když jsem promluvil, debaty skončily, všichni byli spokojeni.
23 Na mé vyjádření se čekalo jako na déšť v dobách sucha, naslouchali mi s otevřenou pusou.
24 Pro sklíčené jsem měl vždycky povzbudivý úsměv a většinou to pomáhalo.
25 Všichni na mě dali, mé rady přijímali jako vojsko rozkazy, šli za mnou jak ovce za pastýřem.