1A Jób pokračoval:
2"Při samém Bohu, který mě připravil o má práva, při Všemohoucím, který mě naplnil hořkostí,
3dokud jsem naživu a dokud dýchám,
4nevyslovím nic zlého a neuchýlím se ke lži.
5Nikdy vám nedám za pravdu, vždycky budu trvat na své nevině.
6Nejsem si vědom žádné viny, mé svědomí je čisté, nemusím se za nic stydět.
7Kdo tvrdí opak, je můj nepřítel a nectný utrhač.
8Jakou naději má ten, kdo stále jen hamižně hromadí, když Bůh vztáhne ruku na jeho život?
9Vyslechne snad jeho nářek, až mu bude nejhůř?
10Když mu bylo dobře, o Boha se nestaral, jakým právem se ho chce dovolávat, když je v úzkých?
11Poučím vás o Bohu, poslyšte, jak je to s Všemohoucím.
12Sami jste leccos z toho poznali. Proč tedy vymýšlíte jen plané teorie?
13Toto je osud zlosyna, který je mu připraven z rukou Všemohoucího:
14i kdyby měl synů jako máku, pohubí je meč nebo hladomor.
15Kdo z nich přežije, toho sklátí do hrobu mor, nezbude nikdo, kdo by je oplakával.
16I kdyby nahromadil peněz jako želez a šatníky si nacpal k prasknutí,
17všechno střižené a šité na míru, nosit to budou spravedliví a jeho poklady si rozdělí.
18Dům, který si postavil, je chatrnější než pavučina, bezpečnější je hlídačova budka na poli.
19Ulehne k spánku bohatý, aby se probudil na mizině.
20Jak příval vod přepadne ho noční vichřice,
21východní orkán ho odnese do náruče věčnosti.
22Boží ruka naň dopadne nelítostně, marně se bude snažit uniknout.
23Jeho smrti každý zatleská, ze světa ho vypískají.