11-2 "Na co jsou mi tvoje slova?" odpověděl Jób. "Tak co tedy mám dělat?
2***
3Spousta krásných řečí, ale co já s tím? Nic nového jste mi neřekli, ani jste mě nepovzbudili.
4K čemu to tedy bylo dobré?
55-6 Může snad mrtvý chválit Boha? Můžou si vrátit život ti, co leží pohřbeni na dně moří? Smrt stojí obnažena před Všemohoucím, hrob mu není uzavřen.
6***
7On roztáhl oblohu nad prostorem, zavěsil Zemi na ničem.
8Déšť zabalil do oblaků, a přece se tou tíhou neprotrhnou.
9Postavil si trůn na oblacích, mračny ho zahalil.
10Vytyčil břehy oceánům, obzory dnu i noci.
11Sloupy nebes se rozechvívají jeho hlasem,
12jeho mocí se vzdouvají vody, slovem krotí mořské obludy.
13Jeho dech vyjasní oblohu, jeho ruka chytá klikatého hada. A to jsou jen ty nejmenší z jeho skutků, pouhý šepot jeho moci. Kdo by mohl odolat jejímu hřmění?"