1Přijď a dej poznat svým protivníkům, s kým mají tu čest, aby se celé národy před tebou chvěly, jako suché klestí v plamenech ohně a jako vroucí voda v plamenech ohně.
2Neboť když jsi na zemi konal úžasné věci, které jsme neočekávali, třásly se před tebou strachem i hory.
3Odedávna nikdo nikdy neslyšel ani neviděl žádného jiného Boha mimo tebe, který by jednal ve prospěch těch, kdo se na něj spoléhají.
4Přicházíš na pomoc všem, kdo s radostí konají dobro a nezapomínají na tebe ve všem, co dělají. Když jsme se jim však neustále bránili, nechal jsi nás nést zhoubné důsledky vlastního rozhodnutí. Můžeme ještě vůbec doufat v záchranu?
5Všichni jsme se poskvrnili nepravostmi a veškeré naše spravedlivé činy spíše připomínají špínu. Všichni jsme jako suché listy, s nimiž si pohrává vichřice špatnosti.
6Nikdo tě nehledá a nedrží se tvých rad, neboť jsi se od nás odvrátil a nechal nás skomírat pod tíhou našich vlastních vin.
7Přesto jsi však, Hospodine, stále naším Otcem. My jsme hlína a ty jsi hrnčíř a my všichni jsme dílem tvých rukou.
8Nenechávej nás, Hospodine, trpět víc, než sneseme, a netrestej nás za naše viny věčně. Prosíme tě, slituj se nad námi, vždyť jsme tvůj vyvolený národ.
9Na místě tvých posvátných měst jsou dnes trosky a pustina a dokonce i z Jeruzaléma zůstaly jen opuštěné rozvaliny.
10Náš nádherný a svatý chrám, v němž tě uctívali už naši předkové, vyhořel a lehl popelem a veškeré naše poklady vzaly za své.
11Cožpak ani po tom všem, Hospodine, nezasáhneš? Budeš stále mlčet a dovolíš, aby nás důsledky našich vin zničily?