1Kdopak to přichází z Edómu a z Bosry oblečen do červeného roucha? Kdo je ten oděný do nádhery, jenž ve své moci a síle kráčí vpřed? To jsem já, Hospodin, spravedlivý a mocný vysvoboditel.
2A proč je tvůj oděv tak rudý jako šaty těch, kdo lisují víno?
3Protože jsem skutečně lisoval, ale byl jsem na to sám. Žádný z národů mi nepomáhal, neboť právě jejich obyvatele jsem vystavil tlaku své odplaty a nechal jsem je nést důsledky jejich provinění. To jejich krev skropila můj šat a zbarvila ho celý na červeno.
4Nastal den pomsty pro nepřátele mého lidu a čas vysvobození pro Izraelce.
5Když jsem se rozhlédl, ke svému úžasu jsem nespatřil nikoho, kdo by mi pomohl nebo mě podpořil. Proto jsem se pustil do záchrany sám vlastní silou a spolehl jsem se na svůj soud.
6Nesmlouvavě jsem odplatil všem národům a dal jim napít z vrchovaté číše mého hněvu, takže za své činy zaplatili vlastní krví.
7Budu hovořit o Hospodinově laskavosti, o jeho chvályhodných skutcích a o všem, co pro nás Hospodin vykonal. O mnoha dobrých věcech, které ve své laskavosti a ze soucitu udělal pro Izraelce.
8Prohlásil je za svůj lid, národ, který ho nezradí, a stal se jejich vysvoboditelem.
9Když byli v nesnázích, také on se trápil a posílal své anděly, aby je zachraňovali. Ze své lásky a milosti je vysvobodil, ulehčoval jim jejich úděl a po celou dobu v minulosti jim byl oporou.
10Oni se mu však přesto vzepřeli a zarmucovali jeho svatého ducha. Proto se obrátil proti nim, stal se jejich nepřítelem a sám s nimi začal bojovat.
11Teprve tehdy se Izraelci rozpomněli na dávné časy, na dobu praotce Mojžíše a jeho následovníků, a začali se ptát, kde je ten, který jim Mojžíše postavil do čela
12a pod jehož vedením je provedl mořem. Na jeho příkaz Mojžíš rozdělil mořské vody a tak navždy proslavil Hospodinovu moc.
13Nejhlubší vody přešli bz klopýtnutí, jako když kůň pádí po rovné stepi a Hospodinův Duch jim dopřával odpočinek
14jako stádu pasoucímu se na stráni. Takto jsi vedl svůj národ, Hospodine, aby všichni poznali, jak jsi úžasný.
15Shlédni z nebe, ze svého vznešeného a svatého trůnu, a dívej se. Kam se podělo tvé zanícení a tvá moc? Přišli jsme snad o tvou něhu a slitování.
16Nemůžeme se spoléhat na naše praotce Abrahama a Izáka, ti o nás nic nevědí. Jedině ty, Hospodine, jsi stále náš Otec a můžeš nás vysvobodit!
17Proč nám, Hospodine, dovoluješ scházet z tvé cesty a necháváš v našich tvrdých srdcích vzdor, abychom tě přestávali ctít? Pane, vrať se, prosím, potřebujeme tě, vždyť jsme tvůj národ, který sis vyvolil.
18Jen chvíli nám patřil tvůj svatý Jeruzalém a pak ho naši nepřátelé rozbořili i s tvou svatyní.
19Vždyť jsme přece od nepaměti tvým lidem zatímco nad nimi jsi nikdy nepanoval ani ses k nim nikdy nehlásil. Kéž bys rozevřel nebesa a sestoupil dolů, aby se před tebou chvěly i hory!