1Spravedliví umírají a nikoho nezajímá. Lidé oddaní Bohu odcházejí, ale nikdo nezná důvod.
2Nevědí, že Hospodin je ukrývá a chrání před zlem a všechny své věrné zahaluje pokojným spánkem smrti.
3Ostatní Hospodin vyzývá: Tak se ukažte, synové čarodějnic a potomci cizoložnic a prostitutek!
4Komu si myslíte, že se vysmíváte? Na koho se šklebíte a vyplazujete jazyk? Cožpak nejste potomky mých odpůrců a děti lhářů?
5U svých posvátných dubů a pod každým zeleným stromem pácháte ničemnosti a hoříte chtíčem. Ve skalách a roklích dokonce obětujete své vlastní děti.
6Uctíváte hladké kameny v roklích jako své bohy a sami jste si tak zvolili svůj úděl. Přinášíte jim všemožné oběti a dary a já bych vás měl ještě chválit?
77-8 Obětujete jim a pořádáte své hanebné rituály na vrcholcích kopců a nanosili jste si pohanské bůžky dokonce až do svých domovů. Mě jste opustili a otevřeli svou náruč i lože jiným. Zamilovali jste si neřest a přijali hanebné praktiky pohanů.
8***
9Falešnému bohu Molekovi jste přinášeli oleje a vonné masti. Posílali jste si pro falešné bůžky až do dalekých zemí a sestupovali pro ně až do samotného podsvětí!
10Všechno vaše počínání vás jen vyčerpávalo, ale vy jste si odmítali přiznat, že to k ničemu nevede. Vždy znovu jste se nějak sebrali, jen abyste nepadli vysílením.
11Koho jste se tak báli, kdo vám nahnal strach, že jste mne zradili? Nejenže jste si na mě ani nevzpomněli, byl jsem vám dokonale lhostejný. Není to snad tím, že jsem k vám byl tak dlouho shovívavý, takže jste mne nakonec úplně přestali respektovat?
12Odhalím vaši zdánlivou spravedlnost a vypočítavé skutky, které vám nijak nepomohou.
13Až budete volat o pomoc, ať vás zachrání zástup vašich falešných bohů! Vždyť i pouhý závan větru je dokáže smést a odvát. Zemi a mou svatou horu dostane jedině ten, kdo u mě hledá svoji pomoc.
14Nechám vystavět a připravit cestu, odstranit překážky z cesty, kudy půjde můj lid.
15Neboť ačkoliv jsem vznešený a svatý Bůh, který navěky žije na vyvýšeném a posvátném místě, přebývám i s těmi, kdo litují svých činů a jsou zdeptaní, abych je povzbudil na duchu a potěšil jejich srdce.
16Vždyť nikoho nehodlám trvale obviňovat a nebudu odplácet na věky, neboť žádný z lidí, které jsem stvořil, by nic takového nevydržel.
17Nepravosti mého lidu mě popudily, a proto jsem jej nechal nést jejich důsledky. Odepřel jsem jim svou přízeň, protože každý z nich dělal, co sám chtěl.
18Viděl jsem, co dělají, ale přesto je uzdravím.
19Opět je vysvobodím a pokoj navrátím nejenom jim, ale i všem, kdo s nimi soucítí. Jsem jejich Hospodin, a proto je uzdravím a dopřeji klid a mír všem vzdáleným i blízkým. Vše, co jim slibuji, se stane skutečností.
20Provinilci však stále budou jako neklidné moře, jehož vlny trvale přináší bahno a písek a nikdy se neuklidní.
21Jako váš Bůh vám říkám, že každý, kdo neustále prosazuje svou, nikdy nepozná pokoj.