11-2 Moábští, pošlete ze Sély, beránka jako svůj dar Jeruzalému. Vždyť Moábské ženy u arnónských brodů jsou jako chvějící se ptáčata, která vypadla z hnízda.
2***
3Požádejte obyvatele Judska o pomoc: Ukryjte nás prosím ve své zemi jako v temné noci. Poskytněte nám útočiště a nevydávejte nás našim nepřátelům.
4Moábci, dovolte nám, izraelským uprchlíkům, abychom zde zůstali pod vaší ochranou před těmi kdo nás ničí. Každá tyranie a zkáza jednou skončí a dobyvatelé opustí zemi.
5Potom v Judsku usedne na trůn spravedlivý vládce, věrný potomek z rodu krále Davida. Bude to panovník, který bude vládnout laskavě a podle práva.
6Obyvatelé Judska vám však řeknou: Tak to jste vy, ti domýšliví Moábci, o jejichž pýše jsme toho tolik slyšeli. Dnes je vám vaše pýcha a drzost k ničemu, prázdné řeči vám v nouzi nepomohou.
7Proto všichni Moábci budou naříkat nad svým osudem, říká Hospodin. Budou hořekovat a truchlit nad ztrátou Kírcharesetu, a nad ztrátou úrodných vinic v jeho okolí,
8nad holými poli v Chešbónu a povadlými vinicemi v Sibmě. Velitelé nepřátelských vojsk nechali zpustošit ty nejlepší vinice, které se kdysi táhly směrem k Jaezeru a dosahovaly až k poušti a k moři.
9Také mě je líto Jaezeru i sibemských vinic a prolévám slzy nad Chešbónem a Eleále. Radostné jásání nad zralými plody po bohaté úrodě již dávno umlklo.
10Radost a štěstí se z vinic vytratila a nikdo si tam už nezpívá. Nikdo nešlape hrozny v lisu, neboť jsem jejich veselí ukončil.
11V nitru však nad osudem Moábu i Kír-cheresu truchlím jako teskná harfa.
12Vždyť Moábci chodí ke svým falešným bohům a neví, že se snaží marně. Modlí se k nim v chrámech, ale nic jim to není platné.
13Takto už kdysi Hospodin o Moábcích hovořil, píše Izajáš.
14Nyní však Hospodin říká: Do tří let a ani o den později zcela jistě nádhera Moábu i všichni jeho obyvatelé zmizí. Zůstane jen malá hrstka zesláblých lidí.