Genesis 42
1 1-2 Když se o prodeji obilí v Egyptě doslechl i Jákob, řekl svým synům: "Tím, že budete nečinně sedět, hledět jeden na druhého a stěžovat si na nedostatek potravy, naši situaci jenom zhoršíte. Na nic nečekejte, vydejte se do Egypta a nakupte tam pro nás obilí, jinak zanedlouho všichni zemřeme hlady."
2 ***
3 Deset Josefových bratrů se tedy na otcovu výzvu vydalo do Egypta nakoupit obilí.
4 Doma zůstal jen Benjamín, kterého Jákob ze strachu o jeho život s ostatními nepustil.
5 Spolu s mnoha jinými přišli tedy do Egypta pro obilí také Izraelovi synové, neboť krutý hlad se nevyhnul ani kenaanské zemi.
6 Josef jako správce celého Egypta řídil veškeré obchody s obilím.
7 Když přišli jeho bratři, sklonili se jako všichni ostatní před Josefem až k zemi. Josef své bratry okamžitě poznal, ale rozhodl se, že sám se jim zatím poznat nedá. Proto se jich tvrdě, bez jakéhokoliv náznaku spřízněnosti otázal odkud přišli. Odpověděli mu, že přicházejí z kenaanské země, aby pro své rodiny nakoupili obilí.
8 8-9 Když se tak na své bratry Josef po dlouhé době díval, vzpomněl si na své sny, ve kterých se mu bratři klaněli i na to, co mu pak provedli, když se jim se svými sny svěřil. Dělal však jako kdyby je neznal a rozhodl se je vyzkoušet. S nezmenšenou tvrdostí v hlase své bratry obvinil: "Lžete! Všichni jste vyzvědači a přišli jste obhlédnout slabá místa obrany naší země."
9 ***
10 Překvapení bratři se však ohradili: "Mýlíš se pane. Jsme pouze obyčejní poctiví lidé hledající potravu.
11 Všichni jsme synové jednoho otce a nikdo z nás nikdy vyzvědačem nebyl."
12 "Ne, trval stále na svém Josef, "určitě jste přišli se záměrem prozkoumat nechráněná místa Egypta."
13 Nato mu bratři znovu odvětili: "Pane, opravdu jsme jen obyčejní poutníci z kenaanské země, synové jednoho otce. Bylo nás dvanáct, ale nejmladšího z nás si otec nechal doma a náš dvanáctý bratr mezi námi již není."
14 Josef však stále trval na tom, že jsou vyzvědači, a řekl jim:
15 "Ověřím si, zdali mluvíte pravdu. Nedostanete se odsud, dokud sem nepřijde i váš nejmladší bratr.
16 Vyberte jednoho z vás, který ho sem přivede, a ostatní zatím na něj v poutech v žaláři počkají. Pokud se oba vrátí, poznám, že jste mi nelhali. Jestli ale ne, bude to pro mne důkaz, že jste opravdu vyzvědači."
17 Když domluvil, dal je vsadit na tři dny do vazby.
18 18-19 Za tři dny je dal z vězení vyvést a řekl jim: "Protože respektuji zákony nejvyššího Boha, dám vám možnost prokázat vaši nevinu a poctivost. Ponechám zde v poutech pouze jednoho z vás a ostatní se vydají domů a přinesou svým rodinám obilí, aby netrpěly hladem.
19 ***
20 Pak se ale vrátíte a přivedete s sebou svého nejmladšího bratra, abyste tak dokázali, že mluvíte pravdu. Jedině tak si můžete zachránit život." Bratrům nezbylo nic jiného než s tímto návrhem souhlasit, a když Josef domluvil,
21 řekli si mezi sebou: "To všechno nás jistě potkalo kvůli tomu, co jsme kdysi provedli našemu bratru Josefovi. Všichni jsme dobře viděli jeho strach a slyšeli jeho prosby o pomoc a slitování, avšak byli jsme k nim slepí a hluší. Nyní nás proto potkal stejný osud."
22 Rúben pak svým bratrům řekl: "Copak jsem vás tenkrát nevaroval, abyste našemu bratru neubližovali? Nikdo z vás mne ale tenkrát neuposlechl, a proto jsme teď za jeho smrt voláni k odpovědnosti."
23 Bratři netušili, že Josef každému jejich slovu dobře rozumí, neboť s nimi předtím záměrně hovořil prostřednictvím tlumočníka.
24 Zatímco tedy spolu takto rozmlouvali, Josef je poslouchal a jejich rozhovor ho přivedl k slzám. Odvrátil se, aby jej nikdo neviděl, a po chvíli, když se opět uklidnil, se k nim vrátil, vybral z jejich středu Šimeóna a před zraky ostatních ho pevně spoutal.
25 Svým služebníkům pak Josef přikázal, aby naplnili jejich pytle obilím, vrátili tajně každému do jeho pytle stříbro, kterým za obilí zaplatil, a připravili jim dostatek potravy na cestu.
26 Když to služebníci přichystali, bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli.
27 Cesta však byla dlouhá, a proto se zastavili, aby přenocovali. Když jeden z nich rozvázal svůj pytel, aby nakrmil osla, uviděl v něm váček se stříbrem, kterým za obilí zaplatil a překvapeně
28 zavolal na své bratry: "Pojďte se rychle podívat. Našel jsem v pytli své stříbro!" Když to všichni uviděli, zůstali jako omráčení a třesoucím se hlasem se jeden druhého ptali: "Co nám to jen Bůh udělal."
29 Když se pak vrátili do Kenaanu ke svému otci Jákobovi, vypravovali mu o všem, co je potkalo:
30 30-31 "Správce Egypta, který nás přijal, s námi jednal velmi tvrdě. Považoval nás za vyzvědače a nechtěl se dát přesvědčit, že jsme jen obyčejní poctiví lidé, kteří přišli nakoupit obilí.
31 ***
32 Potom jsme mu tedy řekli, že nás bylo původně dvanáct, ale jeden již mezi námi není a nejmladší zůstal doma u otce.
33 Ten muž toho ihned využil a stanovil podmínku, abychom prokázali, že mluvíme pravdu. Jednoho z nás si ponechal spoutaného v Egyptě a nás ostatní poslal domů s obilím, aby prý naše rodiny mezitím nevyhladověly.
34 Přikázal nám však, abychom se všichni vrátili zpět a přivedli s sebou i svého nejmladšího bratra. Tak prý pozná, že mluvíme pravdu, a teprve potom nám vydá našeho uvězněného bratra a budeme moci v jeho zemi svobodně nakupovat."
35 Když pak všichni vyprazdňovali své pytle s obilím, každý z nich v něm našel všechno své stříbro, kterým za obilí zaplatil. Sotva to zjistili přepadl je i jejich otce strach.
36 "Berete mi mé děti," řekl jim tenkrát Jákob. "Přišel jsem o Josefa, nemám už ani Šimeóna a teď mi ještě chcete vzít Benjamína. Všechno se postavilo proti mně."
37 Rúben se snažil Jákoba uklidnit, a proto mu řekl. "Za Benjamínův život nabízím jako záruku životy dvou svých synů. Budu na něj osobně dávat dobrý pozor a v pořádku ti ho přivedu zpět. Nedovolím, aby se mu cokoliv stalo."
38 Jákob se však o Benjamína příliš obával a odvětil: "Ne, svého nejmladšího syna s vámi do Egypta nepustím. Jeho jediný vlastní bratr už zemřel a on mi tak po své matce zůstal jako poslední. Kdyby se mu na cestě cokoliv stalo, nevydržel bych to a žalem bych zemřel."