1Ze všech zvířat, která Bůh na počátku stvořil, byl nejchytřejším tvorem had. A právě prostřednictvím tohoto tvora, jednoho dne k ženě promluvil Boží protivník satan: "Nevím sice, co je na tom pravdy, ale doneslo se mi, že Bůh vám dvěma zakázal jíst ovoce ze všech stromů rostoucích tady v zahradě."
22-3 Ženu samozřejmě nejprve udivilo, že slyší mluvit hada lidskou řečí, ale pak si dodala odvahy a odvětila: "Ale kdepak, to se mýlíš. Smíme jíst plody ze všech stromů, které tady jsou. Jen o jednom stromu, který stojí právě uprostřed zahrady nám Bůh řekl: ‚Nejezte jeho ovoce, ba ani se k němu nepřibližujte, abyste nepropadli smrti.'"
3***
4Had ji však začal ujišťovat: "Nevěřte tomu. Nemůžete zemřít, když ochutnáte nějaké ovoce. Já vím, co se za tím skrývá.
5Bůh má strach, že ve chvíli, kdy sníte ovoce z toho stromu, stanete se bytostmi, jako je on sám. Budete pak stejně moudří a poznáte zlé i dobré. A právě toho se bojí."
6Žena znejistěla, zadívala se tázavě na zakázaný strom a přemýšlela: "To ovoce je na pohled skutečně krásné. Jak lahodnou asi musí mít chuť. A ke všemu se po něm stanu vševědoucí, vždyť mi to ten had tak řekl!" Ovoce tedy utrhla a spěchala s ním ke svému muži Adamovi.
7Když to zakázané ovoce snědli, otevřely se jim oči a oba si uvědomili, že jsou nazí. Narychlo tedy spletli dohromady několik fíkových listů a přepásali se jimi.
8Sotva to učinili, uslyšeli v zahradě známý hlas a s hrůzou si uvědomili, že za nimi přichází Bůh. S novým, dříve pro ně neznámým pocitem strachu se tedy rychle ukryli mezi stromy a keře.
9Když Bůh zavolal: "Adame, kde jsi?"
10Adam bázlivě odpověděl: "Když jsem tě slyšel přicházet, ukryl jsem se, protože jsem se bál. Jsem totiž úplně nahý."
11Bůh se ho však dále zeptal: "A kdo ti řekl, že jsi nahý? Nejedl jsi ovoce ze zakázaného stromu?"
12Adam si uvědomil, že nic neutají, a proto se začal alespoň vymlouvat: "Za to může ta žena, kterou jsi mi dal. To ona mi přinesla ovoce ze zakázaného stromu."
13Bůh se proto otázal ženy: "Proč jsi učinila něco takového?" "Já za to nemohu," odpověděla žena. "To had, kterého jsi stvořil, mne podvedl."
14Nato se Hospodin Bůh obrátil k hadovi a řekl: "Poneseš trest za to, že ses stal satanovým nástrojem. Budeš vyvrhelem v říši zvířat, a po celý svůj život se budeš po břiše plazit v prachu a špíně.
15Mezi tebou a ženou vzbudím nepřátelství a mezi tvými i jejími potomky zažehnu nenávist. Její potomek ti však nakonec rozdrtí hlavu, kdežto ty jemu jen poraníš patu."
16Potom Bůh opět promluvil k ženě: "I ty však budeš trpět. Znásobím tvé trápení v těhotenství a budeš rodit v bolestech. Budeš toužit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
17Nakonec promluvil Bůh k Adamovi: "Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a snědl jsi ovoce, které jsem ti zakázal jíst, bude kvůli tobě celá země prokleta. Po celý svůj život budeš mít jen trápení.
18Půda ti bude plodit samé trní a bodláčí, budeš jíst trávu a byliny, které jsem dal původně zvířatům.
19V potu tváře budeš pro sebe ze země dobývat obživu a nakonec zemřeš a pohřbí tě do země, ze které jsi byl stvořen. Prach jsi a v prach se navrátíš."
20Adam pak své ženě dal jméno Eva (to znamená - dávající život), protože se stala pramatkou všech lidí, kteří kdy na zemi žili.
21Potom Hospodin oblekl Adama a Evu do kožených suknic, aby nebyli nazí.
22Když se toto všechno událo, Hospodin Bůh řekl: "Nyní je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nelze již připustit, aby nadále jedl ovoce ze stromu života a žil věčně."
23Proto Hospodin Bůh vypověděl Adama i Evu ze zahrady v Edenu a poslal je obdělávat půdu, ze které sami vzešli.
24Poté, co je vypověděl, postavil východně od zahrady dva anděly - cheruby s hořícími meči, aby neustále střežili přístup ke stromu života.