1V téže době vypukla mezi jednotlivými královstvími v celé zemi válka. Šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tiddeál
2bojovali proti: sodomskému králi Bérovi, gomorskému králi Biršovi, ademskému králi Šineábovi sebójskému králi Šemeberovi a králi z Bely (později nazvané Sóar).
3Těchto pět králů spojilo své síly a shromáždilo svá vojska v dolině Sidím (kde je nyní Solné moře).
4Ke sjednocení se rozhodli proto, že v předchozích dvanácti letech museli élamskému králi Kedorlaómerovi a jeho třem spojencům v podřízení sloužit a odvádět nemalé daně. Pak se ale ve třináctém roce vzbouřili a odmítli požadavky svých utlačovatelů plnit.
55-6 Proto ve čtrnáctém roce král Kedorlaómer zmobilizoval svoji armádu a vojska svých spojenců a společně vytáhli, aby tuto vzpouru vojensky potlačili. Cestou tato koalice čtyř králů napadla a podrobila si v Aštarót-karnajimu kmeny Refájců, v Hámu kmeny Zuzejců, na kirjatajimské planině Chemejce, a Chorejské kmeny sídlících v seírských horách až po El-páran na okraji pouště.
6***
7Pak obchvatem přitáhli k Énmišpátu (později nazvanému Kádeš) a porazili kmeny Amálekovců a Emorejců, kteří sídlili v Chasesón-támaru.
88-9 Mezitím se však králové sodomský, gomorský, ademský, sebojský a belský (později sóarský) shromáždili se svými vojsky v dolině Sidímu a připravili se k boji s králem Kedorlaómerem a jeho třemi spojenci. Tak proti sobě v jedné bitvě stálo seskupení pěti králů na jedné straně a čtyř králů na straně druhé. Armáda čtyř králů získala brzy převahu a zahnala vojska pěti vzbouřených králů na útěk.
9***
10Porážka těchto pěti králů byla o to drtivější, že při chvatném ústupu se navíc mnoho vojáků sodomského a gomorského krále propadlo do asfaltových studní, kterých je v dolině Sidím na každém kroku plno, a jen se štěstím se těm, kteří zůstali, podařilo uprchnout do hor.
11Vítězní králové pak vydrancovali Sodomu a Gomoru a s bohatou válečnou kořistí odtáhli pryč.
12Vzali však ze Sodomy jako zajatce i Abramova synovce Lota a s ním pobrali i všechen jeho majetek.
13Jeden z vojáků, který se zachránil útěkem, tuto zprávu přinesl Hebreji Abramovi. Abram tehdy žil u velkých dubů Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a Anérova, s nimiž před časem Abram navázal vzájemnou dohodu o spojenectví a spolupráci.
14Sotva se Abram dozvěděl, že jeho synovec Lot byl zajat, svolal tři sta osmnáct mužů ze svého rodu a pronásledoval stahující se útočníky až k městu Dan.
15V noci pak na ně zaútočil a přinutil je k ústupu. Se svými služebníky je pak pronásledoval až k Chóbě, jež leží na sever od Damašku.
16Pobral jim všechnu ukradenou kořist a přivedl též nazpět svého synovce Lota, jeho manželku, služebnictvo a získal i veškerý jeho majetek.
17Když se Abram vítězně vracel z pronásledování krále Kedorlaómera a jeho spojenců, vyšel mu do údolí Šáve (známého jako Královská dolina) vstříc král Sodomy
18a král Šálemu (Jeruzaléma) Malkísedek. Ten Abrama uctil chlebem a vínem, neboť byl zároveň knězem Nejvyššího Boha
19a řekl mu: "Abrame, nechť ti sám Nejvyšší Bůh, stvořitel nebe i země, dopřeje zdaru, neboť právě jemu,
20Nejvyššímu Bohu, patří dík za to, že ti vydal tvé nepřátele do rukou." Když to Abram vyslechl, dal Malkísedekovi jednu desetinu ze všeho majetku.
21Potom k Abramovi promluvil král Sodomy: "Vrať mi prosím zajatce, které jsi osvobodil, a nech si za to všechno jmění, jež mi nepřátelé ukradli."
2222-23 Nato mu však Abram odpověděl: "Přísahal jsem samotnému Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, že si z tvého majetku neponechám ani řemínek od bot, ba ani obyčejnou nitku, abys nikdy nemohl říci, žes mi dopomohl k bohatství.
23***
24Kromě toho, co moje družina snědla, jsem si nic nevzal a ani nevezmu. Vše oč tě žádám, je pouze podíl pro mé spojence Anéra, Eškóla a Mamreho."