1Nato mi Hospodin řekl: "Sněz tento svitek, který máš před sebou, pak vyjdi a promluv k izraelskému národu."
2Otevřel jsem tedy ústa a Hospodin mi do nich vložil svitek, abych ho snědl.
3Znovu mne vyzval: "Naplň své břicho i vnitřnosti tímto svitkem." Když jsem uposlechl a snědl jej, svitek mi v ústech chutnal jako med.
4Hospodin mne poté vybídl: "Ezechieli, nyní jdi k Izraelcům a mluv s nimi tak, jako bych k nim mluvil já sám.
5Neposílám tě k národu podivné řeči, které bys nerozuměl, ale k Izraelcům.
6Neposílám tě k cizím národům rozdílných a obtížných jazyků, které neznáš. Ačkoliv, kdybych tě poslal k nim, jsem si jist, že by ti naslouchaly.
7Avšak Izraelci ti nedopřejí sluchu, protože nejsou ochotni naslouchat dokonce ani mně, svému Bohu. Všichni jsou neústupní a zatvrzelí jako kámen.
8Ale já tě uschopním, abys byl stejně neústupný a nezdolný jako oni.
9Budeš odolnější a pevnější než ten nejtvrdší křemen. Neboj se jich a nedej se jimi zastrašit, vždyť jsou to vzbouřenci."
10Dále mi Hospodin řekl: "Ezechieli, pomíjivý člověče, pozorně naslouchej mým slovům a vezmi si je k srdci.
11Vydej se nyní ke svým krajanům zde ve vyhnanství a promluv k nim. Mým jménem jim vyřiď všechno, co ti říkám, bez ohledu na to, zda tě budou poslouchat nebo ne."
12Po těchto slovech mě Hospodinův duch pozvedl a za mnou to hlasitě zaburácelo: "Chvalte a oslavujte Hospodinovu slávu, která se kolem něho šíří!"
13Ozvalo se též hlasité dunění a zvuk rozepjatých křídel bytostí, která se vzájemně dotýkala, a rovněž kol, která se pohybovala spolu s nimi.
14Hospodinův duch se mně zmocnil a odnesl odtud. Bylo mi hořce a v mém nitru se všechno bouřilo, ale Hospodin mě zcela obklopil svou mocí.
15Vrátil jsem se k vystěhovaným Izraelcům v Tel Abíbu nedaleko řeky Kebaru a celý týden jsem mezi nimi jen seděl, mlčel a přemýšlel. Varování Izraele
16Za sedm dní mne opět oslovil Hospodin a řekl:
17"Ezechieli, pověřuji tě k tomu, aby ses stal strážcem izraelského národa. Proto vyslechni, co ti říkám, a mé varování předej Izraelcům.
18Neboť když o některém provinilci prohlásím, že je hoden smrti, a ty ho nebudeš varovat, abys ho odradil od jeho nepravostí a zachránil mu tak život, ten člověk v důsledku svých provinění zemře. Za jeho smrt však budu volat k zodpovědnosti tebe.
19Jestliže však takového provinilce na jeho nepravosti upozorníš, ale on ani přes varování nepřestane páchat zlo, zemře za své zlé činy, ty však zůstaneš nevinen.
20Stejně tak upozorním spravedlivého, který sejde na scestí a zaprodá se zlu. Nebudeš-li ho varovat, zemře pro své nepravosti a ani dobro, které kdysi konal, ho nezachrání. Jeho smrtí však opět budeš vinen ty sám.
21Jestliže však takového člověka důrazně vyzveš, aby přestal páchat zlo, a on tě uposlechne, zachrání si život; ponechám ho naživu, protože vzal mé varování vážně, a také ty zůstaneš zcela bez viny."
22Hospodin mne na tom místě opět zcela ovládl a řekl mi: "Vstaň a vydej se na planinu. Chci ti tam předat své poselství."
23Uposlechl jsem, a sotva jsem tam dorazil, zjevil se mi tam Hospodin stejně velkolepým způsobem, jako to učinil u řeky Kebaru. Padl jsem tváří k zemi,
24ale Hospodinův duch mne postavil na nohy. Nato ke mně promluvil jeho hlas: "Zavři se ve svém domě.
25Spoutám tě provazy, abys nemohl vyjít mezi lidi.
26Přilepím ti jazyk na patro, abys byl zticha a nemohl je kárat, přestože je to národ ničemníků.
27Až k tobě promluvím, tvá ústa se otevřou a ty jim oznámíš všechno, co jsem jako jejich Panovník Hospodin prohlásil. Izraelci jsou národem vzbouřenců, ale každý, kdo bude chtít naslouchat, uslyší. Avšak každého, kdo mé varování odmítne, ponechám v jeho zatvrzelosti.