Ezekiel 3
1 Nato mi Hospodin řekl: "Sněz tento svitek, který máš před sebou, pak vyjdi a promluv k izraelskému národu."
2 Otevřel jsem tedy ústa a Hospodin mi do nich vložil svitek, abych ho snědl.
3 Znovu mne vyzval: "Naplň své břicho i vnitřnosti tímto svitkem." Když jsem uposlechl a snědl jej, svitek mi v ústech chutnal jako med.
4 Hospodin mne poté vybídl: "Ezechieli, nyní jdi k Izraelcům a mluv s nimi tak, jako bych k nim mluvil já sám.
5 Neposílám tě k národu podivné řeči, které bys nerozuměl, ale k Izraelcům.
6 Neposílám tě k cizím národům rozdílných a obtížných jazyků, které neznáš. Ačkoliv, kdybych tě poslal k nim, jsem si jist, že by ti naslouchaly.
7 Avšak Izraelci ti nedopřejí sluchu, protože nejsou ochotni naslouchat dokonce ani mně, svému Bohu. Všichni jsou neústupní a zatvrzelí jako kámen.
8 Ale já tě uschopním, abys byl stejně neústupný a nezdolný jako oni.
9 Budeš odolnější a pevnější než ten nejtvrdší křemen. Neboj se jich a nedej se jimi zastrašit, vždyť jsou to vzbouřenci."
10 Dále mi Hospodin řekl: "Ezechieli, pomíjivý člověče, pozorně naslouchej mým slovům a vezmi si je k srdci.
11 Vydej se nyní ke svým krajanům zde ve vyhnanství a promluv k nim. Mým jménem jim vyřiď všechno, co ti říkám, bez ohledu na to, zda tě budou poslouchat nebo ne."
12 Po těchto slovech mě Hospodinův duch pozvedl a za mnou to hlasitě zaburácelo: "Chvalte a oslavujte Hospodinovu slávu, která se kolem něho šíří!"
13 Ozvalo se též hlasité dunění a zvuk rozepjatých křídel bytostí, která se vzájemně dotýkala, a rovněž kol, která se pohybovala spolu s nimi.
14 Hospodinův duch se mně zmocnil a odnesl odtud. Bylo mi hořce a v mém nitru se všechno bouřilo, ale Hospodin mě zcela obklopil svou mocí.
15 Vrátil jsem se k vystěhovaným Izraelcům v Tel Abíbu nedaleko řeky Kebaru a celý týden jsem mezi nimi jen seděl, mlčel a přemýšlel. Varování Izraele
16 Za sedm dní mne opět oslovil Hospodin a řekl:
17 "Ezechieli, pověřuji tě k tomu, aby ses stal strážcem izraelského národa. Proto vyslechni, co ti říkám, a mé varování předej Izraelcům.
18 Neboť když o některém provinilci prohlásím, že je hoden smrti, a ty ho nebudeš varovat, abys ho odradil od jeho nepravostí a zachránil mu tak život, ten člověk v důsledku svých provinění zemře. Za jeho smrt však budu volat k zodpovědnosti tebe.
19 Jestliže však takového provinilce na jeho nepravosti upozorníš, ale on ani přes varování nepřestane páchat zlo, zemře za své zlé činy, ty však zůstaneš nevinen.
20 Stejně tak upozorním spravedlivého, který sejde na scestí a zaprodá se zlu. Nebudeš-li ho varovat, zemře pro své nepravosti a ani dobro, které kdysi konal, ho nezachrání. Jeho smrtí však opět budeš vinen ty sám.
21 Jestliže však takového člověka důrazně vyzveš, aby přestal páchat zlo, a on tě uposlechne, zachrání si život; ponechám ho naživu, protože vzal mé varování vážně, a také ty zůstaneš zcela bez viny."
22 Hospodin mne na tom místě opět zcela ovládl a řekl mi: "Vstaň a vydej se na planinu. Chci ti tam předat své poselství."
23 Uposlechl jsem, a sotva jsem tam dorazil, zjevil se mi tam Hospodin stejně velkolepým způsobem, jako to učinil u řeky Kebaru. Padl jsem tváří k zemi,
24 ale Hospodinův duch mne postavil na nohy. Nato ke mně promluvil jeho hlas: "Zavři se ve svém domě.
25 Spoutám tě provazy, abys nemohl vyjít mezi lidi.
26 Přilepím ti jazyk na patro, abys byl zticha a nemohl je kárat, přestože je to národ ničemníků.
27 Až k tobě promluvím, tvá ústa se otevřou a ty jim oznámíš všechno, co jsem jako jejich Panovník Hospodin prohlásil. Izraelci jsou národem vzbouřenců, ale každý, kdo bude chtít naslouchat, uslyší. Avšak každého, kdo mé varování odmítne, ponechám v jeho zatvrzelosti.