Exodus 16
1 Když si všichni Izraelci v Élimu dostatečně odpočinuli, vydali se opět na cestu a patnáctého dne druhý měsíc po opuštění Egypta dorazili na poušť Sín ležící mezi Élimem a Sínajem.
2 2-3 V nehostinných podmínkách pouště si celý izraelský národ opět začal stěžovat a lidé vyčítali Mojžíšovi a Áronovi: "Kdybychom raději žili a zemřeli v Egyptě! Tam jsme se vždy do sytosti najedli masa a všeho, nač jsme si jen vzpomněli. Tys nás ale vylákal na poušť a teď tady všichni zahyneme hladem."
3 ***
4 Krátce nato promluvil k Mojžíšovi Hospodin a řekl mu: "Budu vám z nebe sesílat pokrm, aby si lidé mohli každý den nasbírali dostatečné množství k obživě. Budu je tak učit, aby se na mě spoléhali, a současně uvidím, zda se řídí mými pokyny.
5 Pouze šestý den ať si všichni nasbírají dvakrát více, než v ostatní dny."
6 6-7 Když to Mojžíš s Áronem vyslechli, oznámili všem Izraelcům: "Protože Hospodin slyšel, jak jste nespokojení, ještě dnes večer pochopíte, že tím, kdo vás vyvedl z Egypta, nebyl nikdo jiný než on, a ráno na vlastní oči spatříte Hospodinovu slávu. My dva jsme na tom stejně jako všichni ostatní, a proto nám spíláte zcela zbytečně.
7 ***
8 Až vám Hospodin večer připraví maso a ráno vám dá tolik potravy, kolik potřebujete, poznáte, že za vším stojí jedině on. Vždyť on všechny vaše nářky dobře slyší. Cožpak nechápete, že ve skutečnosti nereptáte proti nám, ale proti samotnému Bohu?"
9 Potom Mojžíš nařídil Áronovi: "Oznam všem Izraelcům, aby předstoupili před Hospodina, neboť jejich nespokojenost se donesla až k jeho sluchu."
10 Zatímco Áron hovořil s Izraelci, v poušti se před jejich zraky objevila Hospodinova sláva v podobě oblaku.
11 Hospodin pak Mojžíšovi potvrdil:
12 "Slyšel jsem reptání Izraelců, a proto je ujisti, že večer se najedí masa a ráno se plně nasytí chlebem. Potom snad konečně poznají, že já, Hospodin, jsem skutečně jejich Bohem."
13 13-14 A opravdu, ještě ten večer přiletěly nad izraelský tábor v obrovském hejnu křepelky a snesly se na zem. Ráno zase kolem tábora padla rosa, a když ji slunce vysušilo, objevily se na zemi jemné vločky, které připomínaly jinovatku.
14 ***
15 Když to Izraelci spatřili, ptali se jeden druhého, co to je(hebrejsky man-hú), protože nikdy nic takového neviděli. Mojžíš jim odpověděl: "Tento pokrm vám poslal Hospodin jako chléb, abyste měli co jíst.
16 Nařídil, aby si každý nasbíral tolik, kolik potřebuje. Na každého člena rodiny dva a půl litru."
17 Izraelci tedy udělali, co jim Mojžíš řekl, a dali se do sbírání. Někdo nasbíral hodně, jiný málo.
18 Když to ale nakonec porovnali, pak ten, kdo nasbíral hodně, neměl nadbytek a ten, kdo nasbíral méně, netrpěl nedostatkem. Každý si nasbíral tolik, aby se dosyta najedl.
19 Když byli hotovi, Mojžíš dodal: "Nenechávejte si žádné zbytky tohoto pokrmu do rána."
20 Někteří z Izraelců však na Mojžíšovy rady nedbali a schovali si zbytek Hospodinova pokrmu do rána. Všechno se jim ale přes noc zkazilo a ráno našli celý zbytek ztuchlý a prolezlý červy. Když se to Mojžíš dozvěděl, neposlušnost Izraelců ho dopálila.
21 Vždy ráno si pak každý nasbíral tolik potravy, kolik potřeboval, ale když začalo hřát slunce, všechno, co zůstalo na zemi, se rozpustilo.
22 Šestý den si Izraelci podle pokynů nasbírali dvakrát více než obvykle, pět litrů na osobu. Představitelé a předáci Izraelců však přišli za Mojžíšem, aby jim vysvětlil proč.
23 Mojžíš je seznámil s nařízením, které vydal Hospodin: "Zítra bude den odpočinku, Hospodinova svatá sobota. Proto si napečte a navařte všechno, co chcete, a zbytek si uchovejte na příští den."
24 Izraelci si tedy opravdu odložili dostatek pokrmu na příští den, ale tentokrát se jim nic nezkazilo ani se jim do toho nepustili červi.
25 "To bude váš dnešní pokrm," řekl Mojžíš Izraelcům, "protože dnes je Hospodinova sobota a na zemi vůbec nic nenaleznete.
26 Můžete Hospodinův pokrm sbírat šest dnů, ale sedmý den, v sobotu, nic nenajdete."
27 Někteří Izraelci se však i sedmý opět den vydali sbírat, ale žádný pokrm nenalezli.
28 Hospodin proto řekl Mojžíšovi: "Jak dlouho ještě budete odmítat má nařízení a přehlížet mé pokyny?
29 Cožpak jste zapomněli, že jsem oddělil sobotu k odpočinku? Právě proto vám šestého dne dávám potravu na dva dny. V sedmý den má každý zůstat tam, kde je, a nezatěžovat se sháněním stravy."
30 Izraelci tedy Hospodina uposlechli a v sedmý den vždy odpočívali.
31 Izraelci nazvali tento zvláštní pokrm mana (což v jejich jazyce znamená - co je to - neboť nic takového dříve neviděli). Mana byla bílá jako koriandrové semeno a chutnala jako medové placky.
32 Jednou Mojžíš řekl Izraelcům: "Hospodin mi přikázal, abychom nasbírali jeden denní příděl many do nádoby a uchovali ji pro další generace, které přijdou po nás, aby viděli chléb, který nám Hospodin dával za pokrm v poušti, když nás vyvedl z Egypta."
33 Proto Mojžíš nařídil Áronovi, aby vzal džbán, naplnil ho manou a odnesl jej do Hospodinovy svatyně, kde měl zůstat pro budoucí generace.
34 Áron tedy podle příkazu, který dal Hospodin Mojžíšovi, umístil manu před truhlu s deskami Hospodinova Zákona, aby tam zůstala uchována.
35 Izraelci se živili manou po celých čtyřicet let, než dorazili k hranicím země osídlené Kenaanci.
36 (Ómer (2,5 litru) je desetina éfy.)