1Mojžíš a Izraelci tenkrát z vděčnosti zazpívali Hospodinu tuto píseň: "Zpívám Hospodinu, neboť je ze všech nejvznešenější. Smetl koně i s jezdci do moře.
2Hospodin je mou silou i radostí, to on mi přinesl vysvobození. On je můj Bůh a já ho chci chválit, byl Bohem mých předků a také já ho budu ctít.
3Hospodin však také dokáže bojovat, vždyť je to Bůh, který jedná.
4Smetl do moře faraónovy vozy i celou jeho armádu. Utopil v Rudém moři nejlepší faraónovy služebníky.
5Zavřela se nad nimi hladina a oni klesli ke dnu jako kámen.
6Ano, Hospodine, ukázal jsi svou vznešenost a sílu a svou pravicí jsi zničil své protivníky.
7Z moci svého majestátu jsi svrhl ty, kdo ti vzdorovali. Plameny tvého spravedlivého hněvu je pohltily jako strniště.
8Mocně jsi zadul a moře se rozestoupilo. Vzedmuté vody stály nepohnutě jako hradby, hlubiny ztuhly, jakoby se moři zastavilo srdce.
9Nepřátelé se chvástali, že nás dostihnou a porazí. Chtěli si rozdělit naši kořist a pohltit nás jako dravci. Prohlašovali, že nás zničí zbraněmi ve svých rukou.
10Ale tys, Hospodine, zadul svým dechem a moře se nad nimi zavřelo. Jako olovo klesli do hlubin bezedných vod.
11Je snad mezi lidskými bohy někdo jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty? Vznešený a svatý Bůh, jehož sláva vzbuzuje bázeň, Bůh, který činí zázraky.
12Zasáhl jsi a země je pohltila.
13Ve své nekonečné lásce povedeš dál svůj lid, jenž jsi vykoupil. Svou mocí je doprovodíš až do své svaté země.
14Až se o tom doslechnou ostatní národy, začnou se třást a Pelištejců se zmocní hrůza.
15Velitelé Edómu se zaleknou a ty, kdo stojí v čele Moábu, přepadne strach. Obyvatelům Kenaanu se podlomí kolena
16a zachvátí je nepopsatelná hrůza. Před mocí tvého majestátu budou zticha jako němý kámen dokud nepřejde tvůj lid, který jsi vykoupil.
17Přivedeš Izraelce do své země a necháš je vzkvétat na své svaté hoře, na místě, které sis vyhlédl pro svůj příbytek, pro svatyni, kterou jsi založil svou vlastní rukou.
18Tam budeš na věky věků vládnout jen ty, Hospodine."
19Hospodin nechal Izraelce přejít po vyschlém dně na druhou stranu, ale když se do moře vřítili faraónovi koně a válečné vozy s posádkami, Hospodin nechal mořské vody, aby se vrátily zpět na své místo a pohřbily Egypťany pod hladinou.
2020-21 Áronova sestra, prorokyně Mirjam, pak vzala do ruky tamburínu a následována ostatními ženami se dala do tance a přitom zpívala: "Pějte Hospodinu, neboť je ze všech nejvznešenější. Smetl koně i s jezdci do moře."
21***
22Potom Mojžíš a Izraelci zamířili od Rudého moře do pouště Šúr. Už tři dny putovali pouští, ale nikde po cestě nenašli vodu.
23Když dorazili do Mary, ani tady se nemohli napít, neboť zdejší voda byla hořká. (Napovídá to již samotný název tohoto místa - Mara, což v hebrejštině znamená Hořká.)
24Lidé začali nespokojeně reptat a doráželi na Mojžíše slovy: "Čeho se máme napít?"
25Mojžíš tehdy poprosil Hospodina o pomoc a Hospodin mu jako odpověď ukázal kus dřeva. Když ho Mojžíš vhodil do vody, voda ihned ztratila svou hořkost. Právě zde, v Maře, dal Hospodin Izraelcům právní řád a ustanovení a podrobil je také zkoušce jejich víry.
26Oznámil jim: "Jestliže budete pozorně naslouchat tomu, co vám jako váš Hospodin a Bůh říkám, budete-li jednat spravedlivě a budete respektovat všechna má nařízení a výnosy, nedovolím, aby vás postihly jakékoliv pohromy a nemoci, které sužovaly Egypťany. Vždyť právě já, Hospodin, jsem ten nejvyšší lékař."
27Z Mary se Izraelci přesunuli do oázy v Élimu, kde nalezli dvanáct pramenů a sedmdesát palem, a utábořili se tam.