Exodus 15
1 Mojžíš a Izraelci tenkrát z vděčnosti zazpívali Hospodinu tuto píseň: "Zpívám Hospodinu, neboť je ze všech nejvznešenější. Smetl koně i s jezdci do moře.
2 Hospodin je mou silou i radostí, to on mi přinesl vysvobození. On je můj Bůh a já ho chci chválit, byl Bohem mých předků a také já ho budu ctít.
3 Hospodin však také dokáže bojovat, vždyť je to Bůh, který jedná.
4 Smetl do moře faraónovy vozy i celou jeho armádu. Utopil v Rudém moři nejlepší faraónovy služebníky.
5 Zavřela se nad nimi hladina a oni klesli ke dnu jako kámen.
6 Ano, Hospodine, ukázal jsi svou vznešenost a sílu a svou pravicí jsi zničil své protivníky.
7 Z moci svého majestátu jsi svrhl ty, kdo ti vzdorovali. Plameny tvého spravedlivého hněvu je pohltily jako strniště.
8 Mocně jsi zadul a moře se rozestoupilo. Vzedmuté vody stály nepohnutě jako hradby, hlubiny ztuhly, jakoby se moři zastavilo srdce.
9 Nepřátelé se chvástali, že nás dostihnou a porazí. Chtěli si rozdělit naši kořist a pohltit nás jako dravci. Prohlašovali, že nás zničí zbraněmi ve svých rukou.
10 Ale tys, Hospodine, zadul svým dechem a moře se nad nimi zavřelo. Jako olovo klesli do hlubin bezedných vod.
11 Je snad mezi lidskými bohy někdo jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty? Vznešený a svatý Bůh, jehož sláva vzbuzuje bázeň, Bůh, který činí zázraky.
12 Zasáhl jsi a země je pohltila.
13 Ve své nekonečné lásce povedeš dál svůj lid, jenž jsi vykoupil. Svou mocí je doprovodíš až do své svaté země.
14 Až se o tom doslechnou ostatní národy, začnou se třást a Pelištejců se zmocní hrůza.
15 Velitelé Edómu se zaleknou a ty, kdo stojí v čele Moábu, přepadne strach. Obyvatelům Kenaanu se podlomí kolena
16 a zachvátí je nepopsatelná hrůza. Před mocí tvého majestátu budou zticha jako němý kámen dokud nepřejde tvůj lid, který jsi vykoupil.
17 Přivedeš Izraelce do své země a necháš je vzkvétat na své svaté hoře, na místě, které sis vyhlédl pro svůj příbytek, pro svatyni, kterou jsi založil svou vlastní rukou.
18 Tam budeš na věky věků vládnout jen ty, Hospodine."
19 Hospodin nechal Izraelce přejít po vyschlém dně na druhou stranu, ale když se do moře vřítili faraónovi koně a válečné vozy s posádkami, Hospodin nechal mořské vody, aby se vrátily zpět na své místo a pohřbily Egypťany pod hladinou.
20 20-21 Áronova sestra, prorokyně Mirjam, pak vzala do ruky tamburínu a následována ostatními ženami se dala do tance a přitom zpívala: "Pějte Hospodinu, neboť je ze všech nejvznešenější. Smetl koně i s jezdci do moře."
21 ***
22 Potom Mojžíš a Izraelci zamířili od Rudého moře do pouště Šúr. Už tři dny putovali pouští, ale nikde po cestě nenašli vodu.
23 Když dorazili do Mary, ani tady se nemohli napít, neboť zdejší voda byla hořká. (Napovídá to již samotný název tohoto místa - Mara, což v hebrejštině znamená Hořká.)
24 Lidé začali nespokojeně reptat a doráželi na Mojžíše slovy: "Čeho se máme napít?"
25 Mojžíš tehdy poprosil Hospodina o pomoc a Hospodin mu jako odpověď ukázal kus dřeva. Když ho Mojžíš vhodil do vody, voda ihned ztratila svou hořkost. Právě zde, v Maře, dal Hospodin Izraelcům právní řád a ustanovení a podrobil je také zkoušce jejich víry.
26 Oznámil jim: "Jestliže budete pozorně naslouchat tomu, co vám jako váš Hospodin a Bůh říkám, budete-li jednat spravedlivě a budete respektovat všechna má nařízení a výnosy, nedovolím, aby vás postihly jakékoliv pohromy a nemoci, které sužovaly Egypťany. Vždyť právě já, Hospodin, jsem ten nejvyšší lékař."
27 Z Mary se Izraelci přesunuli do oázy v Élimu, kde nalezli dvanáct pramenů a sedmdesát palem, a utábořili se tam.