1Král s Hamanem se tedy opět sešli u Esteřiny tabule.
2Při víně se král obrátil ke královně: "Tak jaké je tvé přání, královno Ester? Co pro tebe mám udělat? Ať je to cokoliv, až do poloviny království, bude ti vyhověno!"
3Královna se tedy vzchopila a řekla: "Jestli jsem, Výsosti, získala vaši přízeň a uznáte-li to za vhodné, zachraňte můj život a můj národ!
4Byli jsme prodáni, aby nás všechny povraždili. Kdyby nás jenom prodali do otroctví, ani bych se o tom nezmínila, abych krále neobtěžovala."
5"O čem to mluvíš?" podivil se král. "Kdo by si dovolil vztáhnout ruku na královnu?"
6"Ten zloduch a nepřítel Haman", řekla Ester. Po těch slovech zůstal Haman před králem a královnou jako opařený.
7Král vstal a vyšel do zahrady. Také Haman se postavil, aby královnu prosil o milost, neboť z králova hněvu poznal, že je ztracen.
8Král se za okamžik vrátil, právě když Haman v zoufalství padl na královnino lehátko. "Tak ty se snad ještě chceš dotknout královny přímo v mém domě, v němž byl odhalen tvůj hněv?" zařval. Hamanovu tvář museli okamžitě zakrýt.
9Jeden ze sluhů, Charbóna, poznamenal: "Výsosti, na Hamanově dvoře stojí dvacetimetrová šibenice, kterou poručil postavit pro Mordokaje, vašeho zachránce před vraždou!"
10"Pověste ho tam," poručil král. Rozkaz byl splněn a král se pomalu uklidnil.