1Téhož dne, kdy Haman, nepřítel Židů byl oběšen, daroval král jeho dům královně Ester. Také Mordokaje přivedli před krále, protože Ester se přiznala, že byl jejím pěstounem.
2Král ho povýšil a dal mu také prsten, který odebrali Hamanovi. Ester ho pak ustanovila správcem bývalého Hamanova paláce.
3Ester promluvila před králem ještě jednou. Padla mu k nohám a v slzách prosila, aby zastavil zhoubu proti Židům, uvedenou již do chodu agagovcem Hamanem.
4Král jí pokynul žezlem, aby vstala. Postavila se tedy
5a přednesla svou žádost: "Bude-li to pro krále dobré a získám-li Vaši přízeň, odvolejte Hamanovu vyhlášku, která nařizuje vyhubit Židy v celé zemi.
6Jak bych se mohla dívat na to, jak má rodina a můj národ jsou masakrováni?"
7Král Ahasver odpověděl královně Ester i Židu Mordokajovi: "Esteře jsem dal Hamanův palác a jeho jsem nechal pověsit na šibenici za to, že vztáhl ruku na Židy.
8Máte teď královský prsten, napište tedy Židům královským jménem, co budete pokládat za dobré. Ale co bylo jednou královským prstenem pečetěno, to už nelze odvolat."
99-10 Okamžitě byli svoláni královští písaři - bylo to 23. dne měsíce sivánu - a Mordo-kaj jim nadiktoval novou vyhlášku, určenou všem Židům, místním úředníkům, správcům a knížatům všech sto sedmadvaceti provincií od Indie po Etiopii. Vyhláška byla přeložena do všech jazyků i nářečí říše. Mordokaj ji podepsal v zastoupení krále Ahasvera, zapečetil jeho prstenem a rozeslal po rychlých poslech na plnokrevnících, chovaných v královských hřebčincích.
10***
11Dekret dával Židům na celém území právo bránit svůj život všemi prostředky jednotlivě i společně, zničit jakékoli síly, které by je napadly a jejich majetek zabavit jako válečnou kořist.
12Osudný den měl nastat 13. dne měsíce adaru.
13Opis tohoto dekretu měl být všude zveřejněn jako závazný zákon a rozšířen do všech sídel, aby se všichni Židé mohli připravit na setkání s nepřáteli.
14Kurýři na rychlých koních vyrazili z Šúšanských bran, pobízeni královským rozkazem.
15Mordokaj vyšel z paláce v královském, purpurovém a bílém rouchu, na hlavě velkou zlatou korunu, a v plášti ze sněhobílého plátna a šarlatu. Ulice Šúšanu byly plné jásotu.
16Židé se radovali a veselili a dostávalo se jim obecné úcty.
17Kamkoli dorazil nový zákon, nastaly Židům dobré dny veselic a oslav. Mnozí z pohanů se začali připojovat k Židům, protože se jich velmi obávali.