1Všechno má svůj čas, každá věc pod sluncem má určenou chvíli.
2Je čas rození i čas umírání, čas sázení i čas trhání,
3je čas zabíjení i čas léčení, čas bourání i čas stavění,
4je čas pláče i čas smíchu, čas truchlení i čas radování se,
5je čas pro rozhazování kamení i čas pro jejich sbírání, je čas objímání i čas zdrženlivosti,
6je čas hledání i čas ztrát, čas schovávání i čas odhazování,
7je čas roztrhávání i čas sešívání, čas mlčení i čas mluvení,
8je čas milování i čas nenávidění, čas války i čas míru.
9Co má ze své práce ten, kdo pracuje, co má z toho, že se namáhá?
10Přemýšlel jsem o vší dřině, kterou Bůh lidem uložil.
11On ve svém čase učinil všechno krásné a do srdce jim vložil touhu po věčnosti, jenže člověk není schopen pochopit ani počátek ani konec toho, co Bůh koná.
12To mne přivedlo k poznání, že není nic lepšího, než se radovat a prokazovat sobě i druhým dobro.
13Ale je to také Boží dar, jestliže člověk může jíst a pít a tak se mít dobře i při vší své námaze.
14Poznal jsem, že všechno, co Bůh stvořil, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat a ani ubrat. Bůh to tak učinil, aby lidé před ním měli posvátnou bázeň.
15Co je, to bylo už odedávna, a co bude, to už dávno bylo. Bůh nepouští ze zřetele to, co u lidí upadlo v zapomenutí.
16Dále jsem poznal, co je běžné mezi lidmi: kde má být právo, tam je křivda a bezpráví, kde má být spravedlnost, tam je bezbožnost.
17Tehdy jsem si řekl: Bůh bude soudit jak spravedlivého tak i ničemu. Každá věc a každý skutek má svůj čas.
18Pomyslil jsem si: Bůh zkouší lidi a chce jim ukázat, že je to s nimi jako se zvířaty.
19Zvířata i lidé mají stejný úděl, jedny i druhé stihne stejný osud: mají společné to, že jako živé duše dýchají a nakonec jedni i druzí umírají. Jakou přednost má člověk před zvířetem?
20Všechno směřuje k jednomu místu: všechno z prachu povstalo a všechno se do prachu vrací.
21Kdo má takové poznání, aby mohl s jistotou říci, že lidský duch stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje do země?
22A tak jsem opět došel k závěru, že není nic lepšího, než aby se člověk radoval z toho, co koná. Cožpak mu někdo může oznámit, co bude potom?