Bible

1 Znovu jsem se zamyslil nad tím, kolik trápení a bídy je na světě. Viděl jsem slzy utlačovaných a jejich zoufalost, když nemají nikoho, kdo by je potěšil. 2 Usoudil jsem, že šťastní jsou ti, kteří už dávno zemřeli; záviděl jsem jim, že jsou blaženější než ti, kteří ještě žijí. 3 Nakonec jsem však došel k závěru, že nejšťastnější jsou ti, kteří se ještě nenarodili, protože nic nevědí o zlu, které se na světě páchá. 4 Poznal jsem také, že úspěch, který člověk vším svým snažením a pachtěním získá, vyvolává jen žárlivost a závist. A to je také marnost a honba za větrem. 5 Hlupák své ruce složí v klín a sžírá se závistí nad úspěchy druhých. 6 Jemu je milejší ždibec bez námahy než plné hrsti s lopotou, která není nic jiného než marná honba za větrem. 7 A znovu jsem spatřil další marnost. 8 Kolik je těch, kteří jsou sami a nikoho nemají, ani syna a bratra, do úmoru se dřou, a přece se bohatstvím nenasytí. Neměl by si takový hamižník říct: „Proč to všechno vůbec dělám? Pro koho se dřu? Proč se připravuji o klid? Vždyť všechno je marnost a zbytečné trápení!“ 9 Vždycky je lépe dvěma než jednomu, jestliže mají dobrou odměnu za svoji práci. 10 Jestliže jeden upadne, druhý ho zvedne, a tak si navzájem pomůžou. Ovšem chudák je ten, kdo je sám! Kdo jeho pozvedne? 11 Leží-li dva spolu, vzájemně se zahřejí. Kdo ale zahřeje samotného? 12 A jestliže jednoho někdo přepadne, dva ho spíše přemohou. Trojitý provaz se tak snadno nepřetrhne. 13 Lepší je chudý, avšak moudrý mladík, než starý, ale hloupý král, který si nedá poradit. 14 Moudrý z vězení vyšel a získal trůn, jako chuďas se narodil, ale stal se králem. 15 A viděl jsem, že všichni lidé šli za tím, který po tom starém nastoupil. 16 Bezpočet byl těch, kterým vládnul, ovšem další generace se z něho radovat nebudou. I to je marnost a honba za větrem. 17 Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Buď připraven k naslouchání. Je to lepší než mnohé oběti, které přinášejí hlupáci. Ti ani nevědí, co dělají.