1Hospodin k Davidovi poslal proroka Nátana a jeho ústy mu oznámil: "V jednom městě žili dva muži.
22-3 Jeden byl velmi bohatý a vlastnil početná stáda ovcí a dobytka, zatímco druhý neměl nic, kromě jediné malé ovečky, kterou si koupil. Pečoval o ni téměř jako o jedno ze svých dětí, dělil se s ní o jídlo a dával jí pít ze své vlastní misky. Spávala mu v náručí a měl ji rád jako svou dceru.
3***
4Jednoho dne zavítal do domu bohatého muže host. Boháči se však kvůli návštěvníkovi nechtělo porážet ovci nebo tele ze svého stáda, a tak namísto toho vzal ovečku, která patřila chudákovi, zabil ji a připravil z ní svému hostu pokrm."
5Sotva Nátan domluvil, David se rozlítil a vykřikl: "Přísahám před samotným Hospodinem, že člověk, který vykonal něco takového, si zaslouží smrt!
6Za ukradenou ovečku čtyřnásobně zaplatí, neboť čin, kterého se dopustil, postrádá jakýkoliv soucit."
7Nato však Nátan Davidovi řekl: "Tím mužem jsi ty sám! Poslouchej, co ti vzkazuje Hospodin, Bůh Izraele:
8Ustanovil jsem tě králem Izraele a zachránil tě před Saulem. Dal jsem ti jeho palác a vložil do náručí jeho ženy. Svěřil jsem ti vládu nad celým Izraelem i Judou. A kdyby ti snad i všechno to bylo málo, dal bych ti ještě mnohem víc.
9Proč jsi tedy nedbal mých nařízení a dopustil ses tak strašného zločinu? Zavraždil jsi Chetejce Urijáše a přivlastnil sis jeho ženu. Zabil jsi ho zbraněmi Amónců.
10Kvůli tomu, že jsi mnou opovrhl, usmrtil jsi Chetejce Urijáše a vzal sis jeho ženu za manželku bude tebe i tvou rodinu navěky provázet hrozba násilné smrti.
11Já Hospodin ti sám dnes přísahám, že tvá vlastní rodina se ti stane zdrojem neštěstí. Před tvýma očima tě připravím o tvé vlastní ženy a nechám je veřejně spát s jiným mužem.
12Ty jsi to udělal tajně, ale já dopustím, aby se to stalo před zraky celého Izraele."
13Po těchto slovech David pochopil, čeho se dopustil, a vyznal: "Hluboce jsem se proti Hospodinu provinil." Nátan však Davidovi oznámil: "Hospodin ti tvou vinu odpustil a nechá tě žít,
14ale protože tvůj čin dal Hospodinovým nepřátelům příležitost, aby jím opovrhovali, tvůj právě narozený syn musí zemřít."
15Krátce poté, co Nátan odešel domů, postihl Hospodin syna Bat-šeby a Davida těžkou chorobou.
16David za své dítě Boha prosil, nic nejedl a celé noci ležel na holé zemi.
17Jeho služebníci a rádcové se ho několikrát pokoušeli přimět, aby vstal a něco snědl, ale on je vždy odmítl.
18Sedmý den však jeho dítě přesto zemřelo. Davidovi sloužící se mu však zprávu o smrti jeho dítěte báli oznámit a navzájem si mezi sebou říkali: "Neposlouchal naše domluvy, ani když dítě ještě žilo. Co teprve až se dozví, že dítě už zemřelo? Co když si v zoufalství nějak ublíží?"
19David si však tajemného šeptání svých služebníků povšiml a uvědomil si, co to znamená. "Je můj syn mrtev?" zeptal se. "Ano," odpověděli služebníci, "už nežije."
20Nato se David zvedl ze země, umyl se a učesal, oblékl si čistý oděv a odešel do svatyně, aby uctil Hospodina. Potom se vrátil do paláce, dal si přinést pokrm a najedl se.
21Jeho služebníci se ho však zeptali: "Nerozumíme tvému jednání. Dokud dítě žilo, stále jsi jen naříkal a odmítal cokoliv sníst. A teď, když zemřelo, najednou vstaneš a jíš."
22David jim odpověděl: "Dokud bylo dítě naživu, nejedl jsem a plakal, neboť jsem ještě doufal, že se nade mnou Hospodin možná slituje a dítě nezemře.
23Ale teď, když je mrtvé, ztratilo mé hladovění smysl. Mohu mu snad ještě nějak vrátit život? Já svého syna budu jednou následovat, ale on už se zpět nevrátí."
24Potom David odešel, aby utěšil svou ženu Bat-šebu. Za nějaký čas Bat-šeba opět otěhotněla a porodila syna, kterému dali jméno Šalomoun.
25Hospodin si ho velmi oblíbil, a proto jeho rodičům prostřednictvím proroka Nátana vzkázal, aby ho pojmenovali Jedidjáš (což znamená Hospodinův miláček).
2626-27 Mezitím Jóab v čele Izraelců úspěšně dobýval Rabu, hlavní město Amónců, ale dříve než je definitivně porazil, vypravil k Davidovi posly se vzkazem: "Zaútočil jsem proti Rabě a obsadil Město vod.
27***
28Vystroj proto zbytek armády, oblehni město a sám dokonči jeho porážku, abych tím, kdo zvítězí a jehož jméno se bude provolávat, nebyl já, ale ty."
29David tedy bez váhání přitáhl se zbytkem vojska k Rabě, napadl ji a dobyl.
30Sesadil jejího krále a odnesl si jeho zlatou, drahokamy posázenou korunu, která vážila více než třicet kilogramů. Sám ji pak nosíval na hlavě.
31Kromě toho si z města odvezl ještě mnoho další kořisti a jeho obyvatele podřídil nuceným pracím s pilami, krumpáči, železnými sekyrami a práci v cihelně. Když pak stejně naložil se všemi ostatními městy Amónců, vrátil se David s celou armádou zpět do Jeruzaléma.