1Elíša řekl: "Poslouchejte, co mi oznámil Hospodin: ‚Zítra v tuto dobu se bude sedm kilogramů mouky nebo čtrnáct kilogramů ječmene prodávat u samařské brány za dvanáct gramů stříbra.'"
2Vtom se ozval králův osobní strážce a prohlásil: "I kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Nemůže se to splnit." Elíša mu však odpověděl: "Uvidíš to na vlastní oči, ale nic z toho ani neochutnáš."
3U samařské brány sedávali čtyři malomocní, kteří si toho dne řekli: "Proč tu máme jen tak sedět a čekat na smrt.
4Jestliže se rozhodneme jít do města, kde vládne hladomor, zemřeme. Zůstaneme-li zde, také zahyneme. Vydejme se tedy do tábora Aramejců a vzdejme se jim. Buď nám darují život a my přežijeme, nebo nás usmrtí. V obou případech nemáme co ztratit"
5Za soumraku se proto zvedli a zamířili k táboru Aramejců. Když se přikradli až k samotnému ležení, s údivem zjistili, že široko daleko vůbec nikdo není.
6Hospodin totiž Aramejce vyděsil zvukem válečných vozů, dusotem koní a hřmotem velkého vojska. A když tak na ně zaburácel, Aramejci si řekli: "Běda nám, izraelský král se spojil s Chetejci a Egypťany a teď na nás společně útočí!"
7Proto neváhali, opustili své stany, koně i osly a rozutekli se do tmy. Tábor nechali tak, jak jej postavili, a zmateně uprchli, aby si zachránili alespoň holý život.
8Malomocní, kteří přišli až k táboru, to zjistili a odvážili se jít ještě dále. Vstoupili do jednoho stanu, kde se dosyta najedli a napili a odnesli si odtud stříbro, zlato a nějaké šaty. Když svou kořist dobře ukryli, vrátili se a odnesli si do své skrýše další věci z jiného stanu.
9Potom si ale řekli: "To, co děláme, není správné. Stali jsme se svědky tak úžasné události a necháváme si ji pro sebe. Jestli s oznámením budeme otálet až do rána, zasloužíme si nejpřísnější potrestání. Raději pojďme hned do paláce a informujme krále."
10Přišli tedy k strážcům městské brány a zavolali na ně: "Dostali jsme se až do aramejského tábora a nikoho jsme nenašli. Nezazněl tam jediný lidský hlas. Jsou tam jen koně, osli a opuštěné stany."
11Strážcové brány předali tu zprávu dál a za okamžik se donesla až do královského paláce.
12Přestože byla noc, král vstal a řekl svým velitelům: "Já vám povím, co si na nás Aramejci vymysleli. Vědí, že trpíme hladem, a proto opustili tábor a ukryli se někde v okolí. Chtějí nás tak vylákat z města, aby nás mohli pochytat živé a sami proniknout dovnitř."
13Nato se ozval jeden z velitelů a navrhl: "Ať si několik mužů vezme pět koní, kteří ještě zůstali ve městě, a vyjedou k táboru Aramejců. Jestliže Aramejci přichystali léčku, pak budou jediní, kteří do ní padnou. Vyšleme je, ať zjistí, co se stalo, vždyť nemáme co ztratit."
14Izraelci tedy vypravili dvě koňská spřežení a vyslali je k aramejskému ležení. Král jim nařídil: "Jeďte a zjistěte, jaká je situace."
15Vyslaní muži tedy jeli až k Jordánu a všude cestou nalézali oděvy a zbraně, které Aramejci odhodili při svém bezhlavém útěku. Když se vrátili do Samaří a podali o tom zprávu svému králi,
16Izraelci vyrazili z města a z aramejského tábora odnesli všechno, co našli. Ten den se pak opravdu prodávalo sedm kilogramů mouky a čtrnáct kilogramů ječmene za dvanáct gramů stříbra, jak předpověděl Hospodin.
17Toho dne byl službou v bráně pověřen králův osobní strážce, který neuvěřil Elíšově předpovědi. A právě tohoto muže dav dychtivých Izraelců v nastalém zmatku ušlapal. Tak se naplnilo i to, co Elíša o něm předpověděl, když spolu s králem přišel do jeho domu.
18Všechno bylo přesně tak, jak Boží prorok Elíša králi oznámil. Den po jeho předpovědi se opravdu u samařské brány prodávala mouka i ječmen za takovou cenu, jakou prorok stanovil.
19Králův osobní strážce tenkrát Elíšovi nevěřil a řekl, že něco takového se nestane, ani kdyby sám Hospodin zotevíral nebeské sýpky. Proto se mu od Elíši dostalo odpovědi, že se sice na vlastní oči přesvědčí, ale nic z toho neochutná.
20A to se také stalo. Lidé toho dne králova osobního strážce v samařské bráně ušlapali.