1Po Amasjášově smrti dosadili Judejci na královský trůn jeho šestnáctiletého syna Uzijáše.
2Ten v průběhu své vlády znovu připojil k Judsku Élat a nechal ho přestavět.
3Uzijáš se stal králem ve svých šestnácti letech a vládl v Jeruzalémě celkem dvaapadesát let. Jeho matka se jmenovala Jekolja a pocházela z Jeruzaléma.
44-5 Uzijáš po vzoru svého otce Amasjáše jednal čestně a spravedlivě a pod vedením svého rádce Zekarjáše respektoval Hospodinovu vůli. Důvěřoval Hospodinu a on mu prokazoval svou přízeň.
5***
6Jednou král Uzijáš vyhlásil válku Pelištejcům a při útoku prolomil hradby Gatu, Jabne a Ašdódu. Potom poblíž Ašdódu a také na jiných místech území Pelištejců opět vybudoval jiná města.
7Ve válce proti Pelištejcům, ale také Arabům a Meúnejcům pomohl Uzijášovi k vítězství sám Bůh.
8Králi Uzijášovi pak začali své dary přinášet dokonce i Amónci a stal se tak mocným, že pověst o jeho slávě se rozšířila až k hranicím samotného Egypta.
9Kromě toho nechal Uzijáš v Jeruzalémě vybudovat věže nad Rohovou a Údolní bránou a také v rohu městských hradeb, které dal navíc zpevnit.
10Další věže postavil v poušti, kde dal také vyhloubit několik nádrží na vodu, neboť v podhůří i v Přímořské nížině vlastnil rozsáhlá stáda. Měl zálibu v obdělávání půdy, a proto zaměstnával služebníky, kteří pro něj pracovali na polích, ve vinicích i na horských svazích.
11Uzijáš rovněž disponoval velkou armádou, která byla kdykoliv připravena vytáhnout do boje. Záznamy o každém z vojáků měli na starost písař Jeíel a dozorce Maasejáš, kterým velel jeden z královských velitelů Chananjáš.
1212-13 Vojsku velelo celkem dva tisíce šest set zdatných zástupců jednotlivých rodových linií, kterým podléhala armáda tří set sedmi tisíc pěti set bojovníků. Všichni vojáci prošli náročným výcvikem a byli králi pevnou oporou v boji proti nepřátelům.
13***
14Uzijáš vyzbrojil celou armádu štíty, oštěpy, přilbami, brněním, luky a praky.
15V Jeruzalémě navíc nechal podle návrhů zkušených konstruktérů zhotovit válečné stroje k vystřelování šípů a vrhání kamenů a dal je rozmístit na obranných věžích a na rozích hradeb. Uzijáš se těšil velké Hospodinově přízni a jeho sláva se brzy roznesla daleko za hranice jeho království.
16Za nějaký čas ale Uzijáš začal být na své postavení a královskou moc pyšný, a to byl začátek jeho konce. Přestal respektovat Hospodina, svého Boha, a dokonce se rozhodl, že v Hospodinově chrámu sám zapálí na kadidlovém oltáři vonné kadilo.
1717-18 Když ale s tímto úmyslem přišel do chrámu, přistoupil k němu kněz Azarjáš v čele osmdesáti dalších odvážných Hospodinových kněží a napomenuli ho: "Králi Uzijáši, nemáš právo sám pálit pro Hospodina vonné kadidlo. Tato pravomoc náleží pouze kněžím z Áronova rodu, kteří jsou k pálení kadidla jedině způsobilí. Proto opusť svatyni, protože jsi se Hospodinu odcizil a on nad tebou již nebude nadále držet svoji ochrannou ruku."
18***
19Uzijáše však tato slova rozzuřila do nepříčetnosti, neboť již stál v Hospodinově chrámu s kadidelnicí v ruce u kadidlového oltáře a byl připraven zahájit obětní obřad. Sotva však dal průchod svému hněvu, objevily se mu přímo před zraky kněží na čele známky malomocenství.
20Jakmile Azarjáš a ostatní kněží zpozorovali, že Uzijáš je malomocný, bez váhání ho vyvedli z chrámu. Také sám Uzijáš si uvědomil, že Hospodin se obrátil proti němu, a dobrovolně, co nejrychleji, chrám opustil.
21Král Uzijáš pak trpěl malomocenstvím až do své smrti. Kvůli své nemoci bydlel v odděleném domě a do Hospodinova chrámu již nesměl vstoupit. Péče o královský palác i vladařských povinností v celé zemi se namísto něj ujal jeho syn Jótam.
22Další podrobnosti ze života krále Uzijáše od začátku do konce popisuje Amósův syn, prorok Izajáš.
23Když Uzajáš zemřel, pohřbili ho vedle hrobky jeho královských předků, protože byl malomocný. Na trůn po něm nastoupil jeho syn Jótam.