1Jednoho dne předstoupil před Achaba Elijáš pocházející z Tišbe v Gileádu a řekl mu: "Přísahám před samotným Hospodinem, Bohem Izraele, kterému sloužím, že v příštích několika letech v celé zemi nezaprší, ani nebude padat rosa, dokud já sám k tomu nevydám příkaz."
2Po této události promluvil k Elijášovi Hospodin a nařídil mu:
3"Odejdi odsud směrem na východ a ukryj se v roklině Kerítu jižně od Jordánu.
4Pij vodu z potoka a potravu ti tam budou přinášet havrani."
5Elijáš Hospodina uposlechl, odešel do rokliny Kerítu jižně od Jordánu a zůstal tam.
6Havrani mu každé ráno i večer přinášeli chléb a maso, které zapíjel vodou z potoka.
7Za nějaký čas však potok vyschl, protože v celé zemi už dlouho nepršelo.
8Tenkrát Elijáše opět oslovil Hospodin a řekl mu:
9"Na nic nečekej a vydej se do Sarepty, která leží ve Fénicii. Přikázal jsem tam jedné vdově, aby se o tebe postarala."
10Elijáš tedy odešel do Sarepty, a když se přiblížil k městské bráně, spatřil nějakou vdovu, jak sbírá dříví na otop. Zavolal na ni a požádal ji, zda by mu nepodala trochu vody ve džbánu, aby se mohl napít.
11Když mu ji šla nabrat, požádal ji ještě o kousek chleba.
12Nato však vdova odpověděla: "Přísahám při samotném Hospodinu, že žádný chléb nemám. Zůstala mi jen hrstka mouky v misce a trochu oleje ve džbánku. Sbírám domů trochu klestí, abych mohla připravit pro sebe a pro svého syna poslední pokrm. Až sníme i ten, čeká nás smrt hlady."
13Elijáš jí odvětil: "Buď bez obav. Jdi domů a udělej všechno tak, jak jsi mi řekla. Nejprve však z toho, co máš, udělej malý bochník chleba pro mě a přines mi ho. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna,
14neboť Hospodin, Bůh Izraele prohlásil, že mouky z misky neubude a džbánek s olejem zůstane plný až do té doby, kdy opět svlaží zemi deštěm."
15Vdova tedy odešla a udělala všechno, co jí Elijáš nařídil. Každý den mu pak připravovala pokrm a přitom měla dost i pro svou potřebu.
16Neboť přesně tak, jak prostřednictvím Elijáše řekl Hospodin, mouky z misky neubývalo a džbánek s olejem byl stále plný.
17Za nějaký čas však vdově onemocněl syn. Bylo mu stále hůř a hůř, až nakonec přestal jevit známky života.
18Když to vdova zjistila, obrátila se ve svém utrpení na Elijáše s výčitkou: "Co proti mně máš, Boží proroku? Přišel jsi jenom proto, abys kvůli mým nepravostem připravil mého syna o život?"
19Elijáš ji však požádal, aby mu svého syna dala, vzal jeho bezvládné tělo matce z náručí a odnesl ho do horní místnosti, kterou sám obýval.
20Tam ho položil na svou postel a volal k Hospodinu: "Ach, Hospodine, můj Bože, chceš snad trestat i tuto vdovu, u které bydlím. Proč jsi nechal jejího syna zemřít?"
21Po těchto slovech se Elijáš třikrát nad chlapcem sklonil a potom opět zvolal: "Ach, Hospodine, můj Bože, vrať prosím tomuto chlapci život!"
22Hospodin Elijášovu prosbu vyslyšel a chlapec opět ožil.
23Elijáš ho vzal, zanesl dolů k jeho matce a řekl jí: "Přesvědč se sama, tvůj syn žije!"
24Když to vdova viděla, řekla Elijášovi: "Teď už vím, že jsi opravdu Boží prorok a že slova, která Hospodin pronáší tvými ústy, jsou pravdivá."