1Krátce nato zemřel král Amónců Náchaš a na trůn nastoupil jeho syn Chanún.
2Jakmile se to David dozvěděl, rozhodl se, že Chanúnovi projeví svou přízeň a náklonnost, protože jeho otec Náchaš s ním vždy udržoval přátelské vztahy. Vypravil proto posly, aby Chanúnovi vyjádřili hlubokou soustrast nad úmrtím jeho otce.
3Sotva však Davidovi poslové dorazili ke králi, amónští velitelé Chanúnovi řekli: "Skutečně věříš, že David k tobě vypravil své posly jen proto, aby uctil památku tvého otce? Nepřišli spíše obhlédnout situaci, aby mohli napadnout a zničit naši zemi?"
4Chanún, kterého jejich slova přesvědčila, se tedy Davidových mužů zmocnil, každému z nich nechal oholit vousy, odříznout polovinu roucha až k rozkroku a polonahé je vyhnal ze své země.
5Muži odešli, ale sotva se David dozvěděl, jak král Chanún jeho posly ponížil, vyslal jim naproti služebníky se vzkazem, aby se zatím nevraceli do Jeruzaléma, ale zůstali v Jerichu, dokud jim vousy opět nedorostou.
66-7 Když si Amónci uvědomili, jak proti sobě Davida popudili, Chanún a jeho velitelé si za třicet čtyři tun stříbra najali od Aramejců z Dvojříčí, z Maaky a ze Sóby třicet dva tisíc válečných vozů i s jezdci. Navíc se k nim připojil také král Maaky se svými oddíly a utábořil se nedaleko Médeby. Všichni Amónci se potom shromáždili ze svých měst a připravili se k boji.
7***
8Jakmile se o tom doslechl David, neváhal a zmobilizoval celé své vojsko v čele s Jóabem.
9Zanedlouho Amónci vytáhli a seřadili se do bojového útvaru před branami svého města, zatímco králové s najatými vojsky se shromáždili na bitevním poli.
10Když Jóab viděl, že ho nepřátelé sevřeli ze dvou stran, vybral elitní izraelské oddíly a postavil se s nimi proti Aramejcům.
11Velení nad ostatními vojáky svěřil do rukou svého bratra Abíšaje, který se svým vojskem čelil náporu Amónců.
12Potom svému bratrovi řekl: "Získají-li Aramejci nade mnou převahu, přijď mi na pomoc. Stejně tak já, budou-li nad tebou Amónci vítězit, přijdu na pomoc tobě.
13Musíme do boje vložit veškerou svou sílu a odvahu. Vždyť bojujeme za svůj národ a města našeho Boha. Ať Hospodin rozhodne, jak sám uzná za vhodné."
14Po těchto slovech vyrazil Jóab a jeho oddíly proti Aramejcům a ti se před ním dali na útěk.
15Když Amónci spatřili, že Aramejci utíkají, také oni se dali před jeho bratrem Abíšajem na ústup a stáhli se do města. Když bylo po všem, Jóab se vrátil s vítěznou armádou do Jeruzaléma.
16Aramejci se však se svou porážkou nesmířili, znovu vypravili své posly a spojili se s Aramejci, kteří sídlili za řekou Eufratem. Do čela tohoto nového vojska se postavil velitel Hadad-ezerovy armády Šófak.
17David se však o přípravách Aramejců opět okamžitě dozvěděl a povolal do zbraně celý Izrael. Překročil pak se svou armádou Jordán a postavil se proti vojsku svých nepřátel. Sotva David seřadil své jednotky k boji, Aramejci proti němu zaútočili.
18Izraelci však brzy získali převahu a Aramejci se před nimi dali na útěk. Davidovi muži pak při pronásledování pobili sedm tisíc posádek k vozům, čtyřicet tisíc pěšáků a v boji zabili také jejich velitele Šófaka.
19Když Hadad-ezerovi spojenci viděli, jak zdrcující porážku jim Izrael připravil, uzavřeli s Davidem mír a podrobili se mu jako služebníci. Od té doby se už Aramejci báli Amóncům pomáhat.