1A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích.
2„Nebeské království je podobno králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3I poslal své služebníky, aby zavolali pozvané (hosty) na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
4Po druhé poslal jiné služebníky se vzkazem: ´Řekněte pozvaným: Hle, připravil jsem hostinu, moji býci a krmný dobytek je zabit a všechno je připraveno. Pojďte na svatbu!´
5Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný zase za svým obchodem.
6Ostatní dokonce pochytali jeho služebníky, pohaněli je a zabili.
7Tu se král rozhněval, poslal svá vojska a zahubil ony vrahy a město jim zapálil.
8Potom řekne svým služebníkům: ´Svatba je sice připravena, ale pozvaní nebyli hodni.
9Jděte tedy na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho najdete´.
10I vyšli oni služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré, a naplnila se svatební síň stolovníky.
11Když vstoupil král podívat se na stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oděn do svatebního roucha.
12I praví mu: ´Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?´A on oněměl.
13Tehdy řekl král sluhům: ´Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho do temnot venku. Tam bude pláč a skřípání zuby.´
14Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“
15Tehdy se farizeové vzdálili a radili se, jak by ho chytili v řeči.
16I poslali k němu své učedníky s herodiány s dotazem: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš Boží cestě podle pravdy a nedbáš na nikoho, neboť nikomu nestraníš.
17Pověz nám tedy, co se tobě zdá: Je dovoleno dávat císaři daň, či ne?“
18Ježíš poznal jejich zlobu a řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi daňový peníz!“ A podali mu denár.
20On se jich pak zeptá: „Čí je tento obraz a nápis?“
21Řeknou: „Císařův“. Tu jim praví: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.“
22Když to uslyšeli, podivili se; i nechali ho a odešli.
23Toho dne k němu přistoupili saduceové, kteří praví, že není vzkříšení, a otázali se ho:
24„Mistře, Mojžíš řekl: Zemře-li kdo bez potomka, má si vzít manželku po něm jeho bratr a zplodit svému bratru potomstvo.
25Bylo u nás sedm bratří. První se oženil a zemřel, a poněvadž neměl potomka, zanechal svou manželku svému bratrovi.
26Podobně i druhý a třetí až po sedmého.
27Naposledy pak ze všech zemřela ta žena.
28Kterému z těch sedmi bude tedy žena patřit při vzkříšení? Vždyť všichni ji měli.“
29Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, ježto neznáte ani Písma, ani Boží moc.
30Neboť při vzkříšení se ani nezení ani nevdávají, nýbrž jsou jako Boží andělé v nebi.
31O vzkříšení mrtvých pak jste nečetli, co vám Bůh řekl:
32Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakobův! Není Bůh mrtvých, nýbrž živých.“
33A zástupy, když to uslyšely, žasly nad jeho učením.
34Když farizeové slyšeli, že umlčel sadduceje, sešli se
35a jeden z nich, znalec Zákona, se ho otázal s úmyslem zkoušet ho:
36„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“
37A on mu pravil: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.
38To je největší a první přikázání.
39Druhé pak je mu podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe.
40V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci.“
41Když se farizeové shromáždili, otázal se jich Ježíš:
42„Co myslíte o Mesiáši? Čí je syn?“ Odpovědí mu: „Davidův.“
43Praví jim: „Jak to tedy, že ho David nazývá v duchu Pánem, když říká:
44Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohami?
45Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jak to, že je jeho syn?
46A nikdo mu nemohl odpovědět (ani) slovo. A od toho dne se už nikdo neodvážil tázat se ho.