1První pak den po sobotě záhy zrána přišly k hrobu a nesly vonné věci, které připravily.
2nalezly však kámen od hrobu odvalený,
3a když vešly, nenašly tělo Pána Ježíše.
4A zatím co byly nad tím bezradné, hle, dva muži v oslnivém rouchu stanuli vedle nich.
5Když se lekly a klonily tvář k zemi, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6Není zde, ale vstal. Vzpomeňte si, že k vám mluvil, když byl ještě v Galileji,
7takto: ´Syn člověka musí být vydán hříšníkům do rukou, být ukřižován a třetí den vstát'.“
8I vzpomněly si na jeho slova,
9vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti a všem ostatním.
10Byly to: Marie Magdalena, Jana a Marie Jakubova; i ostatní, které byly s nimi, říkaly to apoštolům.
11Ale ta zpráva se jim zdála jako blouznění, a neuvěřili jim.
12Petr však vstal a běžel ke hrobu; sklonil se a vidí lněné ovinky oddělené. I odešel a divil se u sebe, co se stalo.
13A hle, dva z nich se ubírali téhož dne do osady jménem Emauzy, vzdálené od Jerusalema šedesát honů,
14a hovořili mezi sebou o všech těchto událostech.
15A když si tak hovořili a spolu uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi,
16ale jejich očím bylo bráněno, aby ho nepoznali.
17A řekl jim: „O čem to cestou mezi sebou tak rozmlouváte? „A zastavili se zarmouceni.
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, který neví, co se v něm stalo tyto dny?“
19A řekl jim: „Co (se stalo)?“ A oni mu pravili: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl prorok, mocný v činu i v slově před Bohem a přede vším lidem,
20jak ho veleknězi a naši předáci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21A my jsme doufali, právě on má vykoupit Izraele. Ale k tomu ke všemu je dnes už třetí den, co se to stalo.
22Avšak i některé z našich žen nás poděsily. Časně ráno totiž byly u hrobu,
23a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že dokonce měly vidění andělů, a ti že řekli, že žije.
24A někteří z našich se odebrali ke hrobu a nalezli tak, jak pověděly i ženy, jeho však neviděli.“
25A on jim řekl: „Ó bláhoví a srdcem váhaví uvěřit všemu, co mluvili proroci!
26Což to nemusel Mesiáš trpět a vejít do své slávy?“
27Začal pak od Mojžíše a ode všech proroků a vykládal jim, co se na něj vztahovalo ve všech Písmech.
28A přiblížili se k osadě, do které se ubírali, a on předstíral, že jde dál.
29Ale oni ho přinutili se slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil“. I vešel, aby zůstal s nimi.
30Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, požehnal, rozlámal a podával jim.
31A otevřely se jim oči a poznali ho; on však od nich zmizel.
32Tu si řekli vespolek: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“
33A vstali tu chvíli a vrátili se do Jerusalema, a nalezli pohromadě jedenáct a ty, kteří byli s nimi,
34jak praví: „Pán skutečně vstal a ukázal se Šimonovi!“
35Také oni vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.
36Když o tom mluvili, stanul uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“
37Byli však zděšeni a přestrašeni a domnívali se, že vidí ducha.
38A řekl jim: „Proč jste poděšeni a proč vám vstupují na mysl pochybnosti?
39Podívejte se mi na ruce a na nohy, že jsem to já! Dotkněte se mě a pohleďte, že duch nemá maso ani kosti, jak u mne vidíte, že mám.“
40A po těch slovech jim ukázal ruce i nohy.
41Když ještě pro samou radost nevěřili a žasli, řekl jim: „Máte tady něco k jídlu?“
42A oni mu podali kousek pečené ryby.
43I vzal si a pojedl před nimi.
44A řekl jim: „Tato slova jsem vám mluvil, když jsem ještě býval s vámi: Musí se splnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech.“
45Potom jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům,
46a řekl jim: „Tak je psáno, že Mesiáš musel trpět a třetí den vstát z mrtvých
47a že má být kázáno v jeho jménu pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jerusalemem.
48Vy jste svědci těch věcí.
49A hle, já na vás posílám, co slíbil můj Otec. Zůstaňte tedy v městě, dokud nebudete opatřeni mocí z výsosti.“
50Pak je vyvedl až do Bethanie, zvedl ruce a požehnal jim.
51A když jim žehnal, odstoupil od nich a byl nesen do nebe.
52Oni se mu poklonili a vrátili se do Jerusalema s velikou radostí.
53A byli stále v chrámě a velebili Boha.