Bible

1 První pak den po sobotě záhy zrána přišly k hrobu a nesly vonné věci, které připravily. 2 nalezly však kámen od hrobu odvalený, 3 a když vešly, nenašly tělo Pána Ježíše. 4 A zatím co byly nad tím bezradné, hle, dva muži v oslnivém rouchu stanuli vedle nich. 5 Když se lekly a klonily tvář k zemi, řekli jim: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6 Není zde, ale vstal. Vzpomeňte si, že k vám mluvil, když byl ještě v Galileji, 7 takto: ´Syn člověka musí být vydán hříšníkům do rukou, být ukřižován a třetí den vstát'.“ 8 I vzpomněly si na jeho slova, 9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti a všem ostatním. 10 Byly to: Marie Magdalena, Jana a Marie Jakubova; i ostatní, které byly s nimi, říkaly to apoštolům. 11 Ale ta zpráva se jim zdála jako blouznění, a neuvěřili jim. 12 Petr však vstal a běžel ke hrobu; sklonil se a vidí lněné ovinky oddělené. I odešel a divil se u sebe, co se stalo. 13 A hle, dva z nich se ubírali téhož dne do osady jménem Emauzy, vzdálené od Jerusalema šedesát honů, 14 a hovořili mezi sebou o všech těchto událostech. 15 A když si tak hovořili a spolu uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a šel s nimi, 16 ale jejich očím bylo bráněno, aby ho nepoznali. 17 A řekl jim: „O čem to cestou mezi sebou tak rozmlouváte? „A zastavili se zarmouceni. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, který neví, co se v něm stalo tyto dny?“ 19 A řekl jim: „Co (se stalo)?“ A oni mu pravili: „To s Ježíšem Nazaretským, který byl prorok, mocný v činu i v slově před Bohem a přede vším lidem, 20 jak ho veleknězi a naši předáci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, právě on má vykoupit Izraele. Ale k tomu ke všemu je dnes už třetí den, co se to stalo. 22 Avšak i některé z našich žen nás poděsily. Časně ráno totiž byly u hrobu, 23 a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že dokonce měly vidění andělů, a ti že řekli, že žije. 24 A někteří z našich se odebrali ke hrobu a nalezli tak, jak pověděly i ženy, jeho však neviděli.“ 25 A on jim řekl: „Ó bláhoví a srdcem váhaví uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což to nemusel Mesiáš trpět a vejít do své slávy?“ 27 Začal pak od Mojžíše a ode všech proroků a vykládal jim, co se na něj vztahovalo ve všech Písmech. 28 A přiblížili se k osadě, do které se ubírali, a on předstíral, že jde dál. 29 Ale oni ho přinutili se slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil“. I vešel, aby zůstal s nimi. 30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, požehnal, rozlámal a podával jim. 31 A otevřely se jim oči a poznali ho; on však od nich zmizel. 32 Tu si řekli vespolek: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33 A vstali tu chvíli a vrátili se do Jerusalema, a nalezli pohromadě jedenáct a ty, kteří byli s nimi, 34 jak praví: „Pán skutečně vstal a ukázal se Šimonovi!“ 35 Také oni vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. 36 Když o tom mluvili, stanul uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ 37 Byli však zděšeni a přestrašeni a domnívali se, že vidí ducha. 38 A řekl jim: „Proč jste poděšeni a proč vám vstupují na mysl pochybnosti? 39 Podívejte se mi na ruce a na nohy, že jsem to já! Dotkněte se mě a pohleďte, že duch nemá maso ani kosti, jak u mne vidíte, že mám.“ 40 A po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41 Když ještě pro samou radost nevěřili a žasli, řekl jim: „Máte tady něco k jídlu?“ 42 A oni mu podali kousek pečené ryby. 43 I vzal si a pojedl před nimi. 44 A řekl jim: „Tato slova jsem vám mluvil, když jsem ještě býval s vámi: Musí se splnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, Prorocích a Žalmech.“ 45 Potom jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, 46 a řekl jim: „Tak je psáno, že Mesiáš musel trpět a třetí den vstát z mrtvých 47 a že má být kázáno v jeho jménu pokání a odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jerusalemem. 48 Vy jste svědci těch věcí. 49 A hle, já na vás posílám, co slíbil můj Otec. Zůstaňte tedy v městě, dokud nebudete opatřeni mocí z výsosti.“ 50 Pak je vyvedl až do Bethanie, zvedl ruce a požehnal jim. 51 A když jim žehnal, odstoupil od nich a byl nesen do nebe. 52 Oni se mu poklonili a vrátili se do Jerusalema s velikou radostí. 53 A byli stále v chrámě a velebili Boha.