Luke 1
1 Protože se mnozí pokusili uspořádat vypravování o těch věcech, které se mezi námi udaly,
2 jak nám je podali ti, kdo byli od počátku sami očití svědci a služebníci toho slova,
3 rozhodl jsem se i já, slovutný Theofile, napsat ti po pořádku o tom, jak jsem všecko důkladně vypátral od počátku,
4 abys poznal, jak pravdivé je to učení, v kterém jsi byl vyučen.
5 Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy třídy, jeho manželka byla z Aronových dcer a jmenovala se Alžběta.
6 Oba byli spravedliví před Bohem, neboť žili bez úhony podle všech přikázání a nařízení Páně.
7 A neměli dítěte, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku.
8 Když jednou vykonával kněžskou službu před Bohem v pořadí své třídy,
9 podle zvyku svaté služby vyšlo mu losem, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo;
10 a celé množství lidu se modlilo venku v hodinu kadidlové oběti.
11 A zjevil se mu anděl Páně a stál po pravé straně kadidlového oltáře.
12 Když ho Zachariáš spatřil, ulekl se a padla na něj bázeň.
13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14 A budeš mít jásavou radost a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15 Bude totiž veliký před Pánem, vína ani opojného nápoje neokusí a bude naplněn Duchem svatým už od lůna své matky
16 a mnohé z izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17 A on půjde před ním v Eliášově duchu a moci, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné ke smýšlení spravedlivých, a tak přichystal Pánu lid připravený.
18 I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku“.
19 A anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a toto ti zvěstoval.
20 A hle, budeš němý a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se vyplní v svůj čas.“
21 A lid očekával Zachariáše a divil se, že se v chrámě omeškává.
22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že měl vidění. A dával jim znamení a zůstal němý.
23 Když pak mu skončily dni chrámové služby, odebral se domů.
24 A po těchto dnech* počala jeho žena Alžběta a skrývala se pět měsíců a pravila:
25 „Tak mi učinil Pán ve dnech, kdy na mne shlédl, aby mě zbavil pohany mezi lidmi.“
26 V šestém měsíci byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z Davidova domu, a jméno té panny Maria.
28 A vešel k ní a řekl: „Zdrávas, milostiplná! Pán s tebou!“
29 Ona však užasla nad tou jeho řečí a rozvažovala, co to má být za pozdravení.
30 A anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.
31 Hle, počneš v životě a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32 Ten bude veliký a bude nazván Syn Nejvyššího. A Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida
33 a bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království bude bez konce.“
34 Maria však řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“
35 A anděl jí odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také, co se narodí, (bude) svaté, bude nazváno Boží Syn.
36 A hle, tvoje příbuzná Alžběta také počala syna ve svém stáří, a ta, kterou nazývali neplodnou, je už v šestém měsíci;
37 vždyť u Boha není nemožná žádná věc.“
38 I řekla Maria: „Hle, služebnice Páně! Ať se mi stane podle tvého slova!“A anděl od ní odešel.
39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěšně odešla do hor do judského města.
40 Vstoupila do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
41 Jakmile Alžběta uslyšela Mariino pozdravení, poskočilo děťátko v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým
42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod tvého života!
43 A odkud mi to, že matka mého Pána přišla ke mně?
44 Neboť hle, sotva se dotkl zvuk tvého pozdravení mých uší, děťátko v mém lůně jásavě poskočilo.
45 A blažená, která uvěřila, že se dokoná, co jí bylo řečeno od Pána.“
46 A Maria řekla: „Velebí má duše.Pána
47 a zajásal můj duch v Bohu, mém Spasiteli,
48 neboť shlédl na ponížení své služebnice. Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslavit všechna pokolení,
49 protože veliké věci mi učinil Mocný; jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.
51 Ukázal moc svého ramene, rozehnal ty, kteří zpupně v srdci smýšlejí.
52 Sesadil mocné s trůnu, a povýšil ponížené.
53 Hladové nasytil dobrými věcmi, a bohaté odeslal s prázdnou.
54 Ujal se svého služebníka Izraele, když se rozpomenul na své milosrdenství
55 - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho potomstvu na věky“.
56 A zůstala Maria s ní asi tři měsíce a vrátila se domů.
57 Alžbětě přišel čas porodu, a porodila syna.
58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Bůh prokázal veliké milosrdenství, blahopřáli jí.
59 A potom osmý den přišli dítě obřezat a dávali mu po jeho otci jméno Zachariáš.
60 Ale jeho matka odpověděla: „Nikoliv! Ale bude se jmenovat Jan!“
61 A řekli jí: „Vždyť se v tvém příbuzenstvu nikdo tak nejmenuje.“
62 A kynuli jeho otci, jak by si přál, aby se (dítě) nazývalo.
63 On požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan“. A všichni se divili.
64 Najednou se mu rozvázala ústa i jazyk a mluvil a chválil Boha.
65 A všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celých judských horách se roznesla zpráva a všech těchto věcech.
66 Všichni pak, kdo to slyšeli, uložili si to do srdce a říkali: „Čím asi bude toto dítě? „Vždyť ruka Páně byla s ním.
67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68 „Veleben buď Pán, Bůh izraelský, protože navštívil a vykoupil svůj lid
69 a vyzvedl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,
70 jak od pradávna mluvil ústy svých svatých proroků
71 o záchraně od našich nepřátel a od ruky všech, kdo nás nenávidí,
72 že prokáže milosrdenství našim otcům a bude pamětliv své svaté smlouvy,
73 na přísahu, kterou se zapřísáhl Abrahamovi, našemu otci, že nám dá,
74 abychom mu bez bázně, z rukou nepřátel jsouce vysvobozeni, sloužili
75 ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.
76 A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť předejdeš Pána připravit mu cesty,
77 poučit jeho lid o spáse v odpuštění jejich hříchů
78 z hlubokého milosrdenství našeho Boha, pro něž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79 aby osvítil, ty, kteří dlejí ve tmě a stínu smrtí, a zařídil naše kroky na cestu pokoje“.
80 Dítě pak rostlo a sílelo na duchu a bylo na poušti až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.