1Protože se mnozí pokusili uspořádat vypravování o těch věcech, které se mezi námi udaly,
2jak nám je podali ti, kdo byli od počátku sami očití svědci a služebníci toho slova,
3rozhodl jsem se i já, slovutný Theofile, napsat ti po pořádku o tom, jak jsem všecko důkladně vypátral od počátku,
4abys poznal, jak pravdivé je to učení, v kterém jsi byl vyučen.
5Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy třídy, jeho manželka byla z Aronových dcer a jmenovala se Alžběta.
6Oba byli spravedliví před Bohem, neboť žili bez úhony podle všech přikázání a nařízení Páně.
7A neměli dítěte, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli pokročilého věku.
8Když jednou vykonával kněžskou službu před Bohem v pořadí své třídy,
9podle zvyku svaté služby vyšlo mu losem, aby vešel do chrámu Páně a obětoval kadidlo;
10a celé množství lidu se modlilo venku v hodinu kadidlové oběti.
11A zjevil se mu anděl Páně a stál po pravé straně kadidlového oltáře.
12Když ho Zachariáš spatřil, ulekl se a padla na něj bázeň.
13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
14A budeš mít jásavou radost a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15Bude totiž veliký před Pánem, vína ani opojného nápoje neokusí a bude naplněn Duchem svatým už od lůna své matky
16a mnohé z izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17A on půjde před ním v Eliášově duchu a moci, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné ke smýšlení spravedlivých, a tak přichystal Pánu lid připravený.
18I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku“.
19A anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě mluvil a toto ti zvěstoval.
20A hle, budeš němý a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se vyplní v svůj čas.“
21A lid očekával Zachariáše a divil se, že se v chrámě omeškává.
22Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že měl vidění. A dával jim znamení a zůstal němý.
23Když pak mu skončily dni chrámové služby, odebral se domů.
24A po těchto dnech* počala jeho žena Alžběta a skrývala se pět měsíců a pravila:
25„Tak mi učinil Pán ve dnech, kdy na mne shlédl, aby mě zbavil pohany mezi lidmi.“
26V šestém měsíci byl od Boha poslán anděl Gabriel do galilejského města, které se jmenuje Nazaret,
27k panně zasnoubené muži jménem Josef, z Davidova domu, a jméno té panny Maria.
28A vešel k ní a řekl: „Zdrávas, milostiplná! Pán s tebou!“
29Ona však užasla nad tou jeho řečí a rozvažovala, co to má být za pozdravení.
30A anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha.
31Hle, počneš v životě a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32Ten bude veliký a bude nazván Syn Nejvyššího. A Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida
33a bude kralovat nad Jakubovým domem na věky a jeho království bude bez konce.“
34Maria však řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám!“
35A anděl jí odpověděl: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také, co se narodí, (bude) svaté, bude nazváno Boží Syn.
36A hle, tvoje příbuzná Alžběta také počala syna ve svém stáří, a ta, kterou nazývali neplodnou, je už v šestém měsíci;
37vždyť u Boha není nemožná žádná věc.“
38I řekla Maria: „Hle, služebnice Páně! Ať se mi stane podle tvého slova!“A anděl od ní odešel.
39V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěšně odešla do hor do judského města.
40Vstoupila do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
41Jakmile Alžběta uslyšela Mariino pozdravení, poskočilo děťátko v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým
42a hlasitě zvolala: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod tvého života!
43A odkud mi to, že matka mého Pána přišla ke mně?
44Neboť hle, sotva se dotkl zvuk tvého pozdravení mých uší, děťátko v mém lůně jásavě poskočilo.
45A blažená, která uvěřila, že se dokoná, co jí bylo řečeno od Pána.“
46A Maria řekla: „Velebí má duše.Pána
47a zajásal můj duch v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť shlédl na ponížení své služebnice. Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslavit všechna pokolení,
49protože veliké věci mi učinil Mocný; jeho jméno je svaté
50a jeho milosrdenství od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí.
51Ukázal moc svého ramene, rozehnal ty, kteří zpupně v srdci smýšlejí.
52Sesadil mocné s trůnu, a povýšil ponížené.
53Hladové nasytil dobrými věcmi, a bohaté odeslal s prázdnou.
54Ujal se svého služebníka Izraele, když se rozpomenul na své milosrdenství
55- jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho potomstvu na věky“.
56A zůstala Maria s ní asi tři měsíce a vrátila se domů.
57Alžbětě přišel čas porodu, a porodila syna.
58Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Bůh prokázal veliké milosrdenství, blahopřáli jí.
59A potom osmý den přišli dítě obřezat a dávali mu po jeho otci jméno Zachariáš.
60Ale jeho matka odpověděla: „Nikoliv! Ale bude se jmenovat Jan!“
61A řekli jí: „Vždyť se v tvém příbuzenstvu nikdo tak nejmenuje.“
62A kynuli jeho otci, jak by si přál, aby se (dítě) nazývalo.
63On požádal o tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan“. A všichni se divili.
64Najednou se mu rozvázala ústa i jazyk a mluvil a chválil Boha.
65A všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celých judských horách se roznesla zpráva a všech těchto věcech.
66Všichni pak, kdo to slyšeli, uložili si to do srdce a říkali: „Čím asi bude toto dítě? „Vždyť ruka Páně byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Veleben buď Pán, Bůh izraelský, protože navštívil a vykoupil svůj lid
69a vyzvedl nám roh spásy v domě svého služebníka Davida,
70jak od pradávna mluvil ústy svých svatých proroků
71o záchraně od našich nepřátel a od ruky všech, kdo nás nenávidí,
72že prokáže milosrdenství našim otcům a bude pamětliv své svaté smlouvy,
73na přísahu, kterou se zapřísáhl Abrahamovi, našemu otci, že nám dá,
74abychom mu bez bázně, z rukou nepřátel jsouce vysvobozeni, sloužili
75ve svatosti a spravedlnosti před ním po všechny své dny.
76A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť předejdeš Pána připravit mu cesty,
77poučit jeho lid o spáse v odpuštění jejich hříchů
78z hlubokého milosrdenství našeho Boha, pro něž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79aby osvítil, ty, kteří dlejí ve tmě a stínu smrtí, a zařídil naše kroky na cestu pokoje“.
80Dítě pak rostlo a sílelo na duchu a bylo na poušti až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.